Žaneta (38): Rozhodla jsem se pořídit si dítě s kamarádem. Moje rodina je v šoku, nechápu proč

Po sedmiletém vztahu jsem musela těsně před čtyřicítkou konstatovat, že na děti nemám moc času. Kde sehnat otce pro dítě, který bude zodpovědná a milující? Měla jsem ho přímo před nosem. Můj dobrý kamarád souhlasil s tím, že do toho půjdeme spolu. Pořídíme si dítě jako kamarádi. Nechápu, proč to naše blízké odpuzuje.

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (39): Na syna jsem čekala několik let a pomohlo až umělé oplodnění. Bohužel krátce po porodu mě jeho otec opustil

S posledním partnerem to nevyšlo

S Jakubem jsem chodila sedm let a bohužel nám to nevyšlo. Poslední tři roky jsme mimo jiné řešili také problémy s početím. Měl málo spermií a ty zbylé buď deformované či pomalé. Jedinkrát jsme zkusili umělé oplodnění, ale hned po prvním neúspěchu to vzdal. Neoplodnilo se ani jedno vajíčko a nesl to hůř, než já.

Rozchod neproběhl přímo kvůli našim potížím s oplodněním, ale rozhodně to tomu dost napomohlo. Věděla jsem, že mi zbývá pár posledních let na miminko a moc jsem si ho přála. Nechtěla jsem ale hned skočit do nového vztahu s mužem, o němž nic nevím a hned se snažit o dítě. Nebo ho dokonce nějak obalamutit a otěhotnět proti jeho vůli.

Ani mě nelákalo zkusit vztahy na jednu noc a nechat všechno náhodě. Být svobodná matka v dnešní době nemusí dopadnout dobře. Nechci skončit kvůli biologickým hodinám jako sociální případ. Pak jsem se dala na toto téma do řeči s kamarádem, který řešil stejné dilema. A dostali jsme skvělý nápad – pořídíme si dítě spolu!

Mohlo by Vás zajímat:

Alexandra (38): Já ani můj manžel netoužíme po intimitě. Milovali jsme se jen kvůli početí dítěte

Má to mnoho výhod

„Já už si taky připadám pomalu starej a ženský se na mě zrovna nelepí. Dítě bych si přál,“ řekl mi Martin a ještě ten večer jsme všechno vymysleli. Připadá mi to jako skvělý plán, Martina znám patnáct let. Je to férový hodný kluk. Věřím, že budeme oba dobrými rodiči.

Nechceme spolu spát, takže zůstaneme u metody inseminace a můžeme zkoušet klidně každý měsíc. Martin je trpělivý a netlačí na pilu, nemáme co ztratit. Rozhodně nehrozí, že se rozejdeme. Jiné páry se po rozchodech tahají o dítě a jejich sen o rodině je v troskách. Nám nic takového nehrozí.

Budeme přátelé od samého začátku. V čem by to mělo být horší, než partneři z rozpadlých vztahů, co k sobě hledají kvůli dětem cestu? Jenže moji rodiče si to nemyslí.

„Panebože, svět se žene do záhuby! Co dneska ti mladí nevymyslí za hrůzy?“ lamentuje moje matka. Otec je také proti, byl by snad spokojenější, kdybych si dítě udělala někde omylem.

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (29): Pořídila jsem si dítě s movitým podnikatelem, který nás zajistil. Teď ale zjišťuji, že o něm vůbec nic nevím

Ostatní neřešíme, jdeme do toho

S Martinem jsme se shodli, že je naše okolí buď v šoku anebo nám nápad rozmlouvá. Jediná rozumná je snad moje babička.

„Hlavní je, že to malý budete mít rádi. Lepší přátelé, než rodiče, co na sebe jen řvou.“

A má pravdu, přesně tohle si myslím i já a je mi jedno, že mě sestra lituje a Martinova matka si myslí, že jsem se zbláznila a jejího syna využívám.

Vůbec nikoho neděsí, že je moje sestra rozvedená a děti si střídá s cholerikem, co jí hází klacky pod nohy, Ale moje dítě s kamarádem, to je hotová pohroma. Je to absurdní! Každý máme nějakou cestu a já si chci svobodně zvolit tu svou.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (30): Pořídila jsem si dítě s přítelkyní. Díky chytrému řešení bude mít geny po nás obou