Facebook
Instagram
Alexandra a Šimon jsou si souzeni. Mají se rádi a rozumí si. A navíc ani jednomu z nich nevadí, že jejich intimní život neexistuje. Spali spolu jenom kvůli tomu, aby Alexandra otěhotněla.
Šimona (39) jsem poprvé potkala na studentském festivalu před téměř dvaceti lety. Oba jsme se snažili nahlas zpívat písničku, jejíž text jsme vlastně neznali. Když mě zkoušel opravovat, tvrdohlavě jsem trvala na tom, že mám pravdu, protože to byla moje oblíbená kapela.
Byli jsme pro sebe jako stvořeni
Později, abychom ukončili naši debatu, mě pozval na koncert mé oblíbené kapely, který se měl konat za dva měsíce v Brně. Souhlasila jsem, nemohla jsem odolat... Protože jsme byli netrpěliví, setkali jsme se na kávě hned druhý den. Zjistili jsme, že ani jeden z nás si nepamatoval text správně, a zároveň jsem si uvědomila, že sedím s mým budoucím manželem.
Do té doby jsem nepoznala nikoho, u koho bych už po pár okamžicích měla pocit, že ho znám odjakživa. Šimon to cítil stejně a naše setkání se změnilo v rande, pak následovalo další a další, až jich bylo deset. Desáté se shodovalo s dlouho očekávaným koncertem.
Po koncertě jsme měli romantickou večeři při svíčkách v hotelovém pokoji, pomalu jsme tancovali na tu naši písničku z koncertu, stěžovali si na nevrlého taxikáře a pak... jsme se pohodlně usadili a sledovali film.
Neodvedl mě do postele
Potom jsme šli spát. Opravdu. Nikdo z nás netoužil po intimitě, na toto téma nepadlo ani jedno slovo. Tak to prostě bylo. Setkání ve dvou, dlouhé a vášnivé rozhovory, pocit, že k sobě dokonale pasujeme. Otázka fyzické blízkosti se neobjevila až do výročí našeho vztahu, čtrnáct dní před Valentýnem.
„Sašo,“ řekl Šimon a vytáhl krásnou kytku v květináči, kterou měl schovanou za zády. „Nikdy jsem se necítil tak šťastný jako s tebou. Děkuji za těchto dvanáct nádherných měsíců, které jsme spolu strávili.“
Vzala jsem rostlinu a postavila ji na stůl. Pak jsem Šimona objala.
„Šimone... miluji tě...“ řekla jsem tiše.
„A já tebe taky...“
„Cítím se s tebou úžasně. Prostě báječně. Ale...“
„Ale?“
Uvolnila jsem se z jeho objetí a naše pohledy se setkaly.
„Jak bys nazval náš vztah?“ zeptala jsem se. „Jsme přátelé?“
„Asi by to šlo použít...“ odpověděl.
Jeho výraz a postoj se změnily, napjal svaly a mně se chtělo plakat, protože jsem si myslela, že náš vztah skončil. Nebyli jsme běžný pár, ale nebylo to ani nějaké dobrodružství.
„Víš, i když náš vztah trvá jen rok, tak...“
„Cože?“ vykřikla jsem, když si Šimon najednou klekl a strčil ruku do květináče, odkud vytáhl zásnubní prsten.
„Nedokážu si představit budoucnost bez tebe. Buď mou ženou, řekni ano...“
Nic jiného pro mě tehdy nebylo důležité. Absolutně nic. Ale když jsem se chtěla natáhnout po prstenu, ztuhla jsem.
„Nemůžu...“ řekla jsem tiše.
Pověděla jsem mu pravdu
Sebrala jsem odvahu a podívala se mu přímo do očí. Byl nervózní. Odložil prsten a stoupl si. A já jsem sotva dokázala říct ta slova, která se mi s obtížemi drala z hrdla: „Nechci s tebou mít sex. Nevím proč, nerozumím tomu, ale prostě nechci, nemůžu. Odpusť mi.“
Šimon několikrát zamrkal, pak si znovu klekl na jedno koleno.
„Ale já to vím,“ řekl. „A to je jediný důvod, proč si mě nechceš vzít?“
„Je asi jediný, ale je velmi důležitý. Vím, že jsi za poslední rok doufal, že udělám první krok a je mi líto, jestli jsem tě zklamala, ale opravdu to nehodlám udělat.“
„A to je dobře, protože já také ne. Miláčku...“ Šimon vstal a políbil mě. „Nic jsem nečekal. Prostě jsem byl šťastný. A chtěl bych, aby taková byla celá moje budoucnost. Nemám tušení, proč to máme jinak než ostatní, ale nic se nemusí měnit.“
„Opravdu?“
„Opravdu. Nejpodstatnější je, že se milujeme,“ odpověděl.
Bylo to naše tajemství
V tu chvíli jsem dokázala vycítit, že říkal pravdu. A tak jsem přijala jeho prsten. Na konci léta jsme se vzali. Kromě nás dvou nikdo nevěděl, že jsme svatební noc strávili čtením a ráno jsme se probudili v objetí a oblečeni...
„Oficiálně jsme rodina,“ pronesl a podal mi šálek kávy.
„To je neuvěřitelné,“ řekla jsem s úsměvem.
Žili jsme klidně a šťastně tři roky, když se ve mně najednou, zcela nečekaně, něco změnilo. Pocítila jsem silnou potřebu mít dítě.
Během večeře jsem sebrala odvahu a přiznala svému milovanému, že se ve mně probudily mateřské instinkty a že je to vážné. Šimon mě pozorně poslouchal, zamyšleně zakroutil hlavou a pak řekl: „Upřímně řečeno, už dlouho plánuju stát se otcem. Mám pocit, že teď by to byl ideální moment.“
„Jak to uskutečníme v praxi?“ zasmála jsem se.
„Možná bychom mohli adoptovat dítě...“
Ne, to nepřichází v úvahu. Věděla jsem, že to pro mě není. Chtěla jsem, aby naše miminko přišlo na svět skutečně jako naše. Rozhodli jsme se zkusit sex. Ne z vášně, ne pro vzrušení. Jen kvůli početí...
Náš sex byl komický
„Zavři oči a představ si, že jsem tvoje královna,“ zažertovala jsem jedno nedělní ráno, když jsme se připravovali na tu velkou událost.
Chtěli jsme mít dítě, ale naše těla s námi prostě nechtěla spolupracovat. Doteky, které nás měly vzrušit, měly opačný efekt. Po pár chvílích bylo jasné, že to nezvládneme. Vyprskli jsme smíchy, oblékli se a vrátili se zpět do obýváku.
„Nechci, aby se nějak změnil náš vztah,“ přiznala jsem. „Mám pocit, že sex by to dost ovlivnil. Asi bychom se na sebe dívali jinak.“
Potřebovali jsme čas
Moje kamarádka Kája (37) se teprve před rokem stala matkou holčičky, o početí se usilovala pár let. Vyzkoušela snad každý babský recept, aby zvýšila šance na otěhotnění. Když jsem jí jednou zmínila naše problémy s početím, okamžitě ožila.
„Hlavu vzhůru. Musíte to zkoušet dál.“
V našem případě bylo zkoušení něco úplně jiného než v jakémkoliv jiném vztahu. Chtěli jsme, aby to vyšlo co nejdříve, protože nás takové vynucené intimnosti velmi vyčerpávaly.
Po dvou měsících jsem konečně viděla dvě čárky na testu. Oba jsme cítili radost, že se to podařilo, a úlevu, že už nemusíme spolu spát.
Když se teď podívám na svého syna, nemůžu se ubránit smíchu při vzpomínce, jak jsem si přála, aby byl alespoň z poloviny podobný svému otci. Skutečně je jeho kopií, po mně zdědil jenom jednu věc - oči.
A jak je to mezi mnou a Šimonem? Někdy se hádáme, asi jako všechny manželské páry. Někdy je jeden z nás naštvaný a jde spát na gauč do obýváku. Ale nikdy jsme necítil, že bylo chybou, když jsme se vzali. A nikdo z nás nikdy netoužil po nevěře.
Přemýšlím, proč mezi námi nikdy nepřeskočila jiskra, i když jsme už tak dlouho v manželství. Vzala jsem si muže, kterého mám ráda, sdílím svůj život s někým, pro koho bych bez váhání obětovala všechno. Jsme spokojeni se svými životy a plně se akceptujeme. Kdyby mi někdo nabídl, že mě "opraví", poslala bych ho do háje...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško
Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško
Související články
