Tadeáš (45): Můj osmnáctiletý syn si usmyslel, že chce vlastní auto. Celou rodinu tím obtěžuje

Náš syn se zhlédl v amerických filmech o dětech z high school, které zhusta jezdí svým vlastním vozem do školy. Chtěl by je následovat, ale nesetkává se v naší rodině v pochopením.

Mohlo by Vás zajímat:

Dáša (54): Můj syn měl najednou hodně peněz. Pravdu jsem zjistila, když jsem ho našla v posteli s mojí kamarádkou

Od malička miloval autíčka

Že má Daniel blízko k autům bylo jasné, už když byl odrostlejší miminko. Nejenže si s autíčky hrál od rána do večera, ale jakmile začal mluvit, tak trénoval všechny možné značky vozů, malých, větších, luxusních… jakýchkoli. Trochu jsem za to mohl, protože když jsme šli ven, ptával jsme se nejprve: „Jaká je barva tohoto auta?“ A později, když už barvy uměl, jsem to zdokonalil: „Co je to za značku vozu, poznáš to?“

K touze po vlastním volantu přispělo i to, že jsem Daníčka brával v našem autě na klín a nechával jsem ho, aby dělal, co ho napadne. Mačkal tlačítka, kroutil volantem, tahal za páku – a nakonec, abych mu udělal radost, jsem mu, po poradě s manželkou, koupil malé šlapací autíčko. To bylo radosti!

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeněk (37): Manželka je strašně úzkostná a ničí našim dětem mládí. Nechtěla ani, aby syn chodil do školky

Vymysleli jsme pro něj zážitek

Puberta u nás proběhla úplně v pohodě, Dan se choval normálně, nastoupil na střední školu, prospíval a plánovali jsme společně, kam a co půjde studovat po maturitě. Občas, když jsme byli na chatě, kde široko daleko nejsou auta ani bdící policie, jsem ho pustil za volant našeho rodinného vozu. Řízení mu šlo, udělal si řidičák a nic víc jsem neřešil.

Když se blížily Danovy osmnácté narozeniny, sešla se rodinná rada – tedy já, moje manželka a oboje prarodiče – a přemýšleli jsme, jaký dárek synovi dát. Dnešní děti mají často všechno a není lehké vymyslet něco, co je nadchne. „Zážitek! Dáme mu zážitek!“ prohlásil dědeček Milan. A tak jsme začali pátrat a vybírat. Bungee jumping ani jeskyňaření neprošlo přes ženskou část rodiny, masáže a lázně přes mužskou. Nakonec jsme se usnesli, že dostane zájezd do New Yorku. „To se mu určitě bude líbit!“ notovali jsme si unisono.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpán (47): Dcera si k 18. narozeninám přála auto. Vím, že je zklamaná, ale já na to nemám

Z našeho dárku nebyl nadšený

Je mi smutno, když to říkám, ale když dostal Dan do ruky voucher na zájezd, nijak nadšeně se netvářil. „Ty jsi čekal něco jiného?“ ptám se. „Jo! Klíčky od auta!“ Všem nám vyrazil dech, nestačili jsme zírat. Vlastní auto? V osmnácti letech? A navíc – copak jsme milionáři?! „To snad nemyslíš vážně?“ povídám. „Dneska je to běžné, kluci už jezdí do školy autem a já jsme sto let za opicemi!“ odsekl Daniel.

Tím to ovšem neskončilo. Od té chvíle si, pod všelijakými záminkami, vynucuje půjčování rodinného auta. A když jsem proti, nechová se nejlíp. Pořád mele něco o tom, že by mu stačil starý křáp a že ho nemáme rádi… Obchází prarodiče a vysvětluje jim, že auto nutně potřebuje a žadoní o půjčky. Pokouším se zakročit, ale většinou marně a netuším, kolik peněz ze staroušků už vymámil a co se chystá udělat.

Mít v osmnácti letech vlastní auto považuji za nesmysl a podporovat dítě v tom, aby mělo všechno, co si zamane, taky. Daniel je jedináček, a tak mě napadá, jestli na tom, že je tak urputný, nemáme vinu i my. Jeho rodina, která mu vždy vycházela vstříc.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (29): O té doby, co vydělávám víc než můj partner, je u nás tichá domácnost