Facebook
Instagram
Danuše vychovává syna Petra sama od narození. Jeho otec tragicky zahynul. Petr byl od narození hodné dítě. Jenže na střední škole se z Petra stal občasný záškolák a Danuši dochází trpělivost.
S Petrem jsem nikdy žádné velké problémy při výchově neřešila. Od mala plnil svoje úkoly, jeho odmlouvání bylo v normě a hlavně jsem se na něho mohla spolehnout.
Základní škola proběhla naprosto bez problému
Když bylo Petrovi pár týdnů, zahynul tragicky jeho otec. Já jsem se se svým osudem moc nesmířila, a tak jsem zůstala sama. V životě jsem učinila pár pokusů, abych si partnera našla. Nicméně jsem po pár schůzkách zjistila, že mi je samotné lépe. Časem jsem si zvykla a dnes jsem naprosto spokojená. Ani sex mi nechybí. Mám širokou základnu kamarádů, jezdíme na výlety nebo dovolené a díky nim nemám pocit samoty a prázdnoty.
Ani výchova mého syna mi nepřišla obtížná, i když jsem na ní byla sama. Moji rodiče moc nefungovali kvůli zdravotnímu stavu a dnes už jsou to spíše oni, kteří potřebují mou pomoc. Na základní škole měl Petr vždy vyznamenání na vysvědčení, svědomitě plnil povinnosti, připravoval se na písemky a doma měl hotové veškeré domácí práce, které měl za úkol. Dalo by se říct, že byl ideálním dítětem.
Střední škola rozdala karty trochu jinak
Ještě první ročník střední školy Petr zvládl ve svém standardu. Musela jsem se s ním učit, aby dobře zvládl přechod na nový systém učení. Ale ke všemu se stavěl zodpovědně. Zdálo se mi, že mám neskutečnou kliku, že moje dítě neprochází složitou pubertou. Obzvláště, když jsem o třídních schůzkách poslouchala problémy jiných rodičů. V současné době je Petr ve třetím ročníku a zařadila jsem se mezi rodiče, kteří neposlouchají na rodičovských schůzkách pochvaly.
Petr byl jako malý hodně nemocný, a tak nastupoval do první třídy o rok později. Čtvrtou třídu musel opakovat, jelikož byl několik měsíců v nemocnici. Z tohoto důvodu dosáhl ve třetím ročníku osmnácti let. A od té doby mám pocit, že se zblázním. Petr má pocit, že když je plnoletý, může si dovolit naprosto vše. Například mi zakázal, abych chodila na třídní schůzky, jelikož už je plnoletý. Dále mi zrušil přístup ke známkám v mobilní aplikaci.
Cítím, že mi dochází trpělivost
Takže jednou za měsíc mi musí Petr známky ukázat. Ohledně mého požadavku jsme vedli dlouho diskusi. „Petře, živím tě, bydlíš u mě a já se o tebe starám. To, že jsi plnoletý, respektuji, ale má to svoje hranice. Dokud jsi na mě finančně závislý, jsem to já, kdo určuje pravidla. A já chci vidět, jak ve škole prospíváš. Konec diskuse,“ ostře jsem utnula debatu. Před několika dny jsem se vrátila z týdenní dovolené.
Při pohledu do aplikace jsem zjistila, že Petr celý týden nechodil do školy. Sám si napsal omluvenky. Byl ve škole každý den na pár hodin a potom podle omluvenky šel k lékaři. A v pátek nešel do školy vůbec. Bylo to pro mě nemilé zjištění. A syn mi ihned argumentoval: „Mami, nepřeháněj. Tak jsem se týden flákal. O co jde? Známky mám průměrný, jsou v pohodě. Tak to nehroť. Omluvenky si psát můžu. O nic nejde.“ Ale to úplně tak pravda není. Vadí mi, že pro Petra je plnoletost mantrou, kterou se ohání a vše tím zdůvodňuje. Pryč je zodpovědnost. Pryč je spolehlivost. Petr jak může, podvádí či zatajuje informace a lže.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
