Zdeněk (47): Rozhodl jsem se po exmanželčině smrti adoptovat jejího syna. Ten kluk si děcák prostě nezaslouží

Je to pár týdnů, co jsem zjistil, že moje bývalá manželka Jarmila (43) umřela. Byli jsme spolu skoro sedm let, bylo to hezké manželství, ale ve spoustě věcí jsme se neshodli, a tak jsme se před třemi lety rozvedli.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (37): S nevlastní dcerou mám úžasný vztah. Doufám, že to tak zůstane navždy

Velmi jsem si oblíbil syna své exmanželky

S Jarmilkou jsme si uchovali hezký vztah i po rozvodu. Velkou zásluhu na tom má Jarmilčin syn Filip (12). Je to úžasný kluk, kterého jsem si hned zamiloval. Je to dobrodruh tělem i duší a je hodně do nepohody. Vůbec mi nevadí, že není můj. Vytvořili jsme si spolu vřelý vztah.

I po rozvodu jsem se s Filipem pravidelně vídal. Bral jsem ho na výlety, o prázdninách jsme podnikali různá dobrodružství a nezměnil na tom nic fakt, že jsem se znovu oženil. Martina (35), moje nová manželka, si ho také velmi oblíbila, a když se nám před rokem a půl narodila dcera, brali jsme Filipa i tak všude s sebou.

Mohlo by Vás zajímat:

Zlata (56): Umřela mi maminka a manžel mi řekl něco hrozného. Budu se kvůli tomu rozvádět

Exmanželka se stala obětí autonehody

I když je mezi námi velmi netradiční rodinné uspořádání, všichni se respektujeme. O to větší šok pro mě byla Jarmilina smrt. Volali mi to den potom. Jarmilka měla bohužel těžkou autonehodu, kterou nepřežila. Filip to vzal statečně, ale bylo na něm poznat, že není úplně v pořádku. Nejvíc ho trápilo, že nemá kam jít. „To mě dají do dětského domova?“ zeptal se.

Jarmilini rodiče jsou už delší dobu po smrti a otec Filipa je neznámý. Navíc nemá ani žádné jiné příbuzné, kteří by se ho mohli ujmout. Jediný, kdo mu zbyl, jsem já. Když jsem si to uvědomil, dopadlo to na mě jako těžký balvan. „Ten kluk přece nemůže jít do děcáku, musím něco vymyslet,“ honilo se mi hlavou.

Mohlo by Vás zajímat:

Zora (37): Můj desetiletý syn se vzteká, že ho nepustím samotného na kroužek. Bojím se, že se mu cestou něco stane

Rozhodl jsem se exmanželčina syna adoptovat

Jediné, co mi přišlo na mysl, bylo si Filipa osvojit. Vzít si ho za vlastního, vychovávat ho a podporovat. V podstatě jsme doteď tak fungovali, ale neměli jsme na to žádný papír, nejsem zapsán v jeho rodném listu. Otázkou je, jak na tuto myšlenku bude reagovat Martina.

Chápu, že to nebude lehké. Filip není dítě ani jednoho z nás. Přesto si myslím, že bychom měli udělat správnou věc a vzít si ho pod svá křídla. Co když ale bude Martina proti? Jak jí říct, že je to pro mě důležité a že Filip by jinak skončil v dětském domově?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Rozárie (58): Děti jsem vychovávala, jak nejlépe jsem uměla. Dcera se mnou ale nemluví a syn mi zůstal na krku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.