
Děti do školy posíláme, protože věříme, že se tam něco naučí a jsou v bezpečí. Ale Zdeňka se od syna dozvěděla šokující informace o jejich vyučování a nebyla jediná, kdo se začal bát o to, co ve škole vlastně dělají.
Můj syn přišel domů nadšený. A začal mi vyprávět, jak ve škole prý pitvali prasečí orgány. Mluvil o tom s takovým zápalem, že jsem se musela držet, abych se nerozběhla do koupelny. Když mi začal popisovat, jak vypadalo srdce a jak měl v ruce plíce, udělalo se mi špatně a byla jsem opravdu vytočená. Tohle se opravdu děje ve škole?
Nejprve jsem se zděsila
Tohle přece nemůže být normální. Neměly by se takové věci dělat někde v laboratoři, pod dohledem odborníků? Nebo alespoň s pořádným vybavením? Moje dítě je ve škole a oni ho nechají řezat do něčeho, co ještě včera mohlo být součástí živého tvora. Srdce se mi sevřelo při představě, že tam stál s nožem v ruce, oblečený v plášti, s rukavicemi, které už v té chvíli musely být od krve.
Sedla jsem si k počítači, šla na stránky školy a začala hledat informace o tom, co se vlastně na těchto hodinách biologie děje. Čekala jsem, že narazím na nějaké oficiální školní prohlášení, že je to všechno bezpečné a hygienické. Místo toho jsem našla diskuze jiných rodičů.
Online se rozjela obrovská diskuze o tom, jak je tohle možné, že přeci tohle by se ve škole dít nemělo. Jedna matka si tam ztěžovala, že takhle se z dětí vychovávají sériový vrazi. Brala jsem to s rezervou, ale jak byli naštvaní ostatní rodiče, nemohla jsem si pomoct a naštvala jsem se taky. Škola si toho dovolovala prostě moc!
Příběh jiného studenta mě šokoval
Škola na naše rozhořčení vůbec nereagovala. Další den jsem se rozhodla syna nechat doma, sledovat ho, jestli na něm tahle hodina nezanechala nějaké následky.
Odpoledne mi začal zvonit telefon. Na naší školní skupině to ožilo. Škola se rozhodla svolat schůzku s rodiči a ujasnit, co se vlastně stalo. Nebyla jsem totiž jediná, kdo se rozhodl držet svoje dítě dítě mimo dosah úchylných nápadů nějaké učitelky biologie. A tak jsem se odpoledne vydala do školy.
Promluvil k nám ředitel. „Je nám moc líto, že došlo k takovému nedorozumění a vaše děti vám doma sdělily, že pitvaly skutečné prasečí orgány. Šlo o učební pomůcku.“ Dozvěděli jsme se, že šlo o knihu, něco jako leporelo, v kterém se děti mohly podívat do biologie orgánů zvířat. Ale nešlo o nedorozumění. Děti se rozhodly, že si z nás rodičů vystřelí a řeknou verzi se skutečnými orgány, a my jim naletěli.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.