Patnáctiletá dvojčata cvičitelky Hanky Kynychové (54) Sofie a Alexandra mají hobby, které jim leckdo může závidět. Po přestěhování do nového bydliště za Prahou jim máma pořídila klisnu Ornellu. Stáj se nachází nedaleko domu a děvčata sem Lifee.cz vzala na menší návštěvu.
Cvičitelka Hanka Kynychová je mámou dospělého syna Filipa (22) a patnáctiletých dvojčat Alexandry a Sofie. Loni se s manželem po letech přestěhovala do nového rodinného domku a myslela pochopitelně také na koníčky, kterým by se její dcery mohly věnovat.
Zvítězila jejich láska ke zvířatům - doma mají dvě kočky, králíka a kousek od domu také stáj, v níž přebývá jejich klisna Ornella. „Jsem matkou patnáctiletých puberťaček a neustále jsem měla strach, aby nespadly do něčeho špatného. Tahle stáj to vyřešila za mě," vysvětluje Hanka, která magazín Lifee.cz pozvala na prohlídku maštale. Na snímky se můžete podívat v naší fotogalerii.
Co vás vedlo k tomu přestěhovat se do nového domku za Prahou?
Je to pro nás taková přestupní stanice a tento domeček nás tak trochu zachránil. S manželem jsme se rozhodli, že chceme udělat velkou změnu - prodáme náš dům a koupíme jiný. Jenže strana, od které jsme kupovali vysněný nový dům, se na poslední chvíli rozhodla, že nám ho neprodá. Mezitím ovšem byl náš starý dům prodaný novému majiteli. Zbýval nám tedy týden na to, abychom se odstěhovali, protože na nás tlačili noví vlastníci našeho původního domu. Neměli jsme už tolik na výběr, až můj muž otevřel jeden inzertní portál, na kterém na něj vyběhla právě tahle nemovitost.
A byla to láska na první pohled?
Už když jsme sem poprvé přijížděli, věděli jsme, že se vyplní slova naší sousedky z předchozího místa. A sice to, že bych si měla pořídit chalupu někde u lesa. A to se stalo, skutečně teď s dětmi bydlíme téměř v lese a zažíváme tady úplně nové věci. Vlastně si s manželem říkáme, že nám to za to stálo. Byla to nepříjemná životní zkušenost a už víme, že lidé umí být velmi neprofesionální. Ale ničeho nelitujeme. Osud karty zamíchal tak, že teď jsme na tomto místě a jsme šťastní. Ale jak říkám, není to konečná stanice. Jsme zde v nájmu a pořád hledáme hezkou nemovitost, kterou bychom si pořídili a byla by jen a pouze naše. Bohužel jsou tyto věci občas mezi nebem a zemí. Snad se nám podaří koupit pěkný dům - nebo si ho zkrátka sami zařídíme.
Váš dům stojí blízko stájí, kam jezdí vaše dcery na koně.
V poslední době se toho odehrálo mnohem víc. Máme za sebou dva roky, kdy se nám měnil život. Dva roky jsme prakticky společensky nežili a mé dcery přestaly chodit na kroužky. Měly atletiku, gymnastiku, ale to všechno skončilo. Online tréninky nebyly to, co bychom si představovali. Sofinka už předtím chodila na koně a v době, kdy jsme se sem nastěhovali, začala chodit také poblíž místa, kde bydlíme. Pořídili jsme tedy oběma holkám koníka, klisničku Ornellu. Jsem matkou patnáctiletých puberťaček a neustále jsem měla strach, aby nespadly do něčeho špatného. Tahle koňská stáj to za mě vyřešila.
Je tam dobré zázemí?
Máme perfektní trenérku Andy, která je obě vede na drezurách a učí se o koně také postarat. Není to o tom, že by přišly a hned si jako hraběnky sedly do sedla – přijdou a musejí vykydat hnůj, když je potřeba, čistí kopyta a dělají všechno, co k tomu koňskému světu patří. Když potom sedají do auta, jsou cítit stájí, ale to k tomu patří. Je milé, že když tam přijdeme, Ornella radostně zařehtá a ví, že jsme za ní přijeli.
Máte s děvčaty v tomto směru vyšší ambice?
Za mě osobně by bylo hezké, kdyby holky časem začaly na koních závodit – to by byl můj splněný sen. Vždycky jsem měla pocit, že když už máme ten začátek, měl by být také nějaký cíl, aby je to motivovalo dál. Myslím, že k tomu mají našlápnuto. Nejkrásnější je, že ony v té stáji zůstávají třeba do půl deváté. Statek už se ukládá ke spánku a ony ještě vedou Ornellu lesem do výběhu. Já sama tam ohromně relaxuji spolu s nimi.