Facebook
Instagram
Houslistka ze slavné kapely Inflagranti Markéta Muzikářová (47) bydlí s manželem a třemi dětmi kousek za Prahou. Lifee.cz k sobě pozvala na návštěvu a popisuje, proč v prostorném domě nemají žádné výraznější barvy. Jak vypadá pracovna, kde Markéta cvičí na housle? A uklízí si děti ve svých pokojíčcích?
Dům Markéty Muzikářové je zařízen velmi minimalisticky a převládají v něm odstíny bílé, díky čemuž je plný světla. Chybět nesmí zahrada s dětským hřištěm a bazénem, kde houslistka v letních měsících relaxuje.
„Mám ráda, když na podlaze nejsou zbytečné věci, obzvlášť s Maxíkem, protože se začíná plazit. Je mu 7 a půl měsíce, takže jsme museli dát všechno pryč, aby něco nespolknul," vysvětluje Markéta. „Victorka má zase období lega a ty malinké kostičky se těžko hledají. Děti proto mají přísný zákaz to nosit dolů. Zatím to dodržují," říká pyšná máma Maxíka (7 měsíců), Victorie (6) a Nicolase (10).
Čí to byl nápad, odstěhovat se z centra města?
Byl to spíše můj nápad, protože když jsem se s manželem seznámila, bydlel v centru Prahy. Měl tam krásný byt a moc se mu odtud nechtělo. Já pocházím z malého městečka, kde jsme měli dům, takže jsem zvyklá na prostor a hlavně na přírodu. Byl to můj sen, který jsem dlouho nebyla schopná realizovat, teprve s manželem se mi to povedlo - ostatně, jako většina věcí.
Jak dlouho tady žijete?
Stěhovali jsme se v roce 2016, takže sedmým rokem.
Narodil se zde tvůj nemladší syn Maxík.
Ano, a také Victorka - stěhovali jsme se, když jsem byla těhotná. Nicolas ještě zažil pražský byt, ale nepamatuje si ho.
Jak jste dům přizpůsobili dětem?
Mají své pokojíčky. Nedělali jsme si velkou starost s nábytkem, protože děti byly maličké a věděli jsme, že chceme ještě třetí. Extrémně jsme se na to nesoustředili a dům jsme zařídili naprosto účelně, aby sloužil a my se zde cítili hezky.
Dům je velmi vzdušný a světlý. To byla tvoje představa?
Byla a v tomhle se s manželem shodneme. Máme rádi stejný design. Přehršel barev nás rozptyluje, dokonce i růžové polštářky na gauči - manžel si občas posteskne, že by mohly být béžové. V létě je odtud krásný výhled do zahrady a do zeleně. Tam mám hodně květin a barev. Uvnitř v domě jich máme rádi méně. Dětské pokojíčky jsou úplný opak, holčičí je růžový a klučičí modrý.
Je v nich pořádek?
Victorie uklízí sama a často, Nicolas v tomto trošku pokulhává, ale je to muž. Dělá zase jiné věci, třeba vynáší koše.
Jak se zde zabydlel Maxík?
Zatím má tři postýlky a kočárek. Nejsem ta matka, která by ráda chodila s kočárkem ven - on je naštěstí skvělé dítě v tom, že tohle nepotřebuje. Teď už chodím ven i kvůli sobě, vyvětrat se. Mám ráda, když na podlaze nejsou zbytečné věci, obzvlášť s Maxíkem, protože se začíná plazit. Je mu 7 a půl měsíce, takže jsme museli dát všechno pryč, aby něco nespolknul. Victorka má zase legové období a ty malinké kostičky se těžko hledají. Děti proto mají přísný zákaz to nosit dolů. Zatím to dodržují. Hodně hraček se odstěhovalo nahoru, protože asi rok zpátky bylo dole hračkářství. Na tom jsme zapracovali.
Máte tři děti, dědí po sobě hračky nebo oblečení?
Dědí po sobě úplně všechno. Zkoušela jsem, aby i Victorie dědila po Nicolasovi, ale to mi neprochází, protože ona musí mít všechno růžové. Pro Maxíka jsem ale měla všechny věci schované po Nicolasovi, nic nového jsem nekupovala. Obecně dost recyklujeme. Neznamená to, že bychom šetřili, ale obzvlášť můj muž má udržitelnost rád. Co nepotřebujeme, to můj muž posílá dál a nic nevyhazuje. Tvrdí, že planeta je zanesená věcmi, a pokud budeme všechno vyhazovat, tak se tady brzy nehneme. Recyklujeme i plasty.
Máte nějaké domácí mazlíčky?
Měli jsme kocourka, kterému bylo skoro 17 let. Děti by hrozně chtěly kočičku nebo pejska, ale já mám tahle svá tři koťátka a k tomu skupinu Inflagranti, která je mé čtvrté dítě. Jsem tak zaneprázdněná, že bych neměla čas se o zvířátko starat. Děti tvrdí, že by se postaraly, ale pořídili jsme jim kytku a ta uschla.
Kde máš svůj vlastní kout, kam se můžeš zavřít a relaxovat?
Já nejčastěji relaxuji prací, takže třeba cvičením na housle. Vypnu hlavu a nemusím přemýšlet nad jinými starostmi. Ráda také jezdím na kole a pracuji na zahradě. Občas děti vezmu na kolo s sebou, ale Victorka moc ráda povídá, takže někdy jsem ráda, když vyrazím i bez nich. Ráda také poslouchám muziku, ale poslední dobou se k tomu málokdy dostanu. Děti chtějí poslouchat něco jiného a já mám ráda klasickou hudbu, protože jsem na ní vyrostla a 15 let jsem v ní pracovala, ať už v Národním divadle, nebo v symfonických orchestrech. Ráda na to vzpomínám a je to pro mě nostalgie. Bohužel, ke klasické hudbě člověk potřebuje velký klid, takže si ji pouštím až v noci a usínám u ní.
Pouštíš si hudbu také při vaření?
Vaření je pro mě velká nutnost a dělám to jen proto, abychom neumřeli hlady. Vaření moc nemusím. Ráda za sebou vidím hotovou práci, třeba na té zahradě, nebo na koncertech, kde je odezva diváků. Je tam potlesk, energie, přijdou fanoušci. U vaření jsem úplně vyřízená a další hodinu myju nádobí. Rodina to bere jako samozřejmost a svoji potřebu. Obdivuji matky, které dvakrát denně vaří oběd a večeři. To u nás neexistuje, byť jíme hodně zdravě.
Musíš mít velkou šatnu, už jen kvůli šatům na svá vystoupení.
Mám pro šaty jednu celou místnost. Ale zrovna dneska tam nemám uklizeno, protože včera jsme točili videoklip a předtím také. Jsou to opravdu kufry oblečení, které do šatny jen v rychlosti nahážu. Tam vás pozvu příště. Šaty si většinou půjčuji od módních návrhářů, takže je přivážím a odvážím, ty vám ukázat můžu.
Jak často ve své pracovně trénuješ na housle?
Většinou cvičím dopoledne, když jsou děti ve škole. S Maxíkem je to složitější, ale on také často spinká. Cvičím na housle, vymýšlím písničky, rediguji songy a komunikuji s pořadateli akcí. Pro Inflagranti dělám také produkci a management, včetně naší doprovodné kapely nebo hostů. Nezdá se to, ale práce je s tím hodně. Jsem potom ráda, když mi na housle zbude hodina denně.
Kolik houslí doma máš?
Dvoje klasické a troje elektrické.
Láká tě pořídit si nějaký nový kousek?
To bych si moc přála, už rok to zvažuji. Měla jsem housle Jiřího Hellmera a shodou okolností jsem o ně přišla. Teď mám méně prestižní nástroj a strašně se mi po Hellmerovi stýská. Objevila jsem, že je někde k dispozici. Nástroj to byl sedmiosminový, což znamená, že není tak velký. To mi vyhovuje, protože mám menší menzuru prstů. Zvažuji, že si ho koupím, ale je drahý.
Související články
