Režisér Jan Svěrák je letos v Karlových Varech v nezvyklé roli - na filmový festival přijíždí jako divadelník s muzikálem Branický zázrak. Co zapomněl přibalit do kufru? Jak podle něj ženy chytře manipulují s muži? A co hledá v lese, když ne houby?
Režisér Jan Svěrák připouští v rozhovoru pro Lifee.cz, že muži se na Mezinárodní filmový festival balí úplně jinak než ženy. A tak zatímco ženy potřebují lodní kufr, minimálně patery boty a čtvery večerní šaty včetně doplňků, Jan Svěrák se nechává slyšet, že kromě klobouku (na který letos stejně zapomněl), nepotřebuje téměř nic. I když jedna důležitá věc by zde byla. „V poslední chvíli jsem přibalil ještě dvoje trenýrky. Skoro jsem na ně také zapomněl!" dodává režisér.
Jan Svěrák přemýšlí, co mu letos ve Varech chybí v kufru
Setkáváme se na filmovém festivalu v Karlových Varech, kde jste pravidelným návštěvníkem. Co vám nesmí chybět v kufru?
Klobouk. A tentokrát jsem si ho nevzal. Mám slamáky a velké množství klobouků. V podstatě si nemusíte na festival balit vůbec nic, protože tady můžete všechno koupit a zahodit. Třeba kartáček na zuby.
Vy muži tedy balíte kufr na festival úplně jinak než my ženy!
Já jsem si nevzal ani večerní oblek, jen svetr, kdyby byla večer zima. Potom dlouhé kalhoty, dvě náhradní trička, a v poslední chvíli jsem přibalil ještě dvoje trenýrky. Skoro jsem na ně také zapomněl!
Jan Svěrák o tom, jak ženy manipulují s muži
Dnes nás v Karlových Varech čeká prezentace vašeho muzikálu Branický zázrak. Jaké jsou na něj zatím ohlasy?
Letos jsem úplně poprvé na filmovém festivalu za divadelníka, což je komické a nezvyklé. Film si připravíte a defacto pouštíte divákům mrtvolu. Film prostě není živá bytost, i když v sobě má nějakou zakletou duši. Po divadle sice nic nezůstane, ale je to živé divoké zvíře. Překvapilo mě však, že většinou tvoří dvě třetiny našeho publika ženy.
Chodí do divadla kvůli Tomáši Klusovi?
Možná ano, ale věkový průměr těch dam může být v široké škále 25 až 80 let. Některé přicházejí kvůli Tomášovi, ale některé jsou zkrátka fanynkami muzikálů. I někteří chlapi. Zažil jsem tam tvrdého chlapa, který říkal, že muzikály miluje. Lístky si kupuje s velkým předstihem, a když se začne zpívat, tak se rozbrečí. Já to miluju, protože i pro mě je to místo, kde se uvolním.
Takže vás procento žen mezi diváky zaskočilo?
Vlastně tolik ne. Když se nad tím zamyslíte, ženy nenápadně rozhodují také o tom, na co se půjde do kina. Chlapa většinou do divadla prostě nedostanete. Ženy kulturu chápou jako určitou kultivaci duše a také příjemnou změnu. Vy ženy, vy máte obecně rády změny.
Myslíte?
Pořád se převlékáte, barvíte si vlasy a češete se jinak. Proto jsme vám, ženám, také vděční, že jste nám naplnily divadlo. Čtrnáct dní jsme měli vyprodáno. Koncertní scénu tady v Karlových Varech teď přestavíme a přibude ještě jedna stage pro živý orchestr a šestičlenný sbor. Odehrajeme to zde se vším všudy.
Jan Svěrák a jeho velký sýrový problém
Hlavním tématem muzikálu je ekologie. Třídíte odpad?
Máme dokonce před domem všechny ty kontejnery, jen s kartony na mléko chodíme až na konec ulice. Dokonce už třídíme i u nás na chalupě. Snažíme se přestat kupovat třeba vodu v pet lahvích. Pijeme normální z vodovodu, protože ji máme dobrou. Přidáváme do ní také kameny a ona se potom hezky zklidní. Když ji necháte půl dne odležet, může být i voda z vodovodu výborná. Mám jen jeden problém.
Jaký?
Plátkové sýry. Miluju je, ale prodávají se hned ve dvou plastech. Ve vaničce a nahoře je potištěný plast, který je jiného druhu a nedá se recyklovat. Toho jsou tuny a kupují to i lidé, kteří se snaží žít ekologicky. Řekl jsem doma, že už to nebudeme kupovat.
Jak to dopadlo?
Žena mě vzala k pultu a nechala sýr nakrájet. Potom to stejně zabalili do papíru, kde je vevnitř plast. Už jsme si odvykli, jak je takový sýr v papíru vlastně nepraktický a neskladný - osychá a není to komfortní. Prostě jsme si díky plastovým vaničkám na sýry zvykli na velké pohodlí. Až nás budou za tisíc let zkoumat naši potomci, označí naši dobu za dobu plastu. Budeme lidé doby plastové.
Máte na léto společné plány s vaším tatínkem, Zdeňkem Svěrákem?
Máme. Budeme na chalupě a až dohrajeme ve Voděrádkách, budeme tam celý měsíc. S tátou, s vnoučaty a s manželkou. Moje žena ráda chodí na houby a já se zase rád procházím a nic nehledám. Dříve jsme do lesa chodili hledat houby a teď tam chodíme hledat les, protože nám ho sežral kůrovec.