Herečka Jitka Sedláčková (62) si pořídila chalupu na Vysočině v malebné obci Želiv. Jak v rozhovoru pro Lifee.cz říká, ke štěstí jí stačí dobrá hospoda a skvělí sousedé. Jitka si na domečku sama poradila s nepěknou barvou okenic a v budoucnu se chystá upravit také odstín fasády. Kde sehnala dlaždičky, které jí zdobí kuchyň? Proč má zakázáno pečovat o zahradu a které věci lituje?
Jak herečka Jitka Sedláčková prozrazuje v rozhovoru pro Lifee.cz, jedná se už o její pátou nemovitost. S chaloupkou v Želivu ovšem konečně našla klid a zřejmě si ji hodlá ponechat. "Já totiž příliš nelpím na majetku. Pokaždé mě to někde přestalo bavit, z různých důvodů, a potřebovala jsem zařizovat. Jak já ráda zařizuju a zvelebuju!" posteskla si herečka, která chaloupku kompletně upravila k obrazu svému - pochopitelně svépomocí a bez větších finančních investic, jak je jejím dobrým zvykem.
"Prvním krokem bylo, že jsem zavedla krbová kamna, protože teplo krbových kamen je pro mě teplo domova. A tím pádem se také chalupa stala celoročně obyvatelnou," popisuje herečka. Chaloupku ostatně připravovala také pro svoji vnučku Avu Marii, která v létě slaví druhé narozeniny a s babičkou zde bude trávit prázdniny.
Jak jste k této chaloupce přišla?
Jsem Pražák a miluju Prahu, i když - v poslední době tolik ne, co jsou v ní zástupy cizinců. To už je o něčem jiném. Chalupu jsem koupila. A budete se divit. Složila jsem zálohu, aniž bych ten domeček viděla. Ta záloha přitom nebyla malá. Ale já jsem ji tak hrozně chtěla, že jsem to riskla. Když jsem se blížila k té ulici, říkala jsem svému bývalému muži: "Hele, támhle je ten domeček!" A to nebyl on!
Co tedy rozhodlo? Proč právě ona?
Zaprvé - znala jsem Želiv. Dříve jsem měla o dvacet kilometrů jinde chalupu u lesa. Tohle je má pátá nemovitost. Já totiž příliš nelpím na majetku. Pokaždé mě to někde přestalo bavit, z různých důvodů, a potřebovala jsem zařizovat. Jak já ráda zařizuju a zvelebuju! Ale tady už to syn miluje, jezdí sem vnučka a bude to naše rodinná chaloupka. Strefila jsem se zkrátka do tohoto domečku, zároveň jsem získala spoustu fajn přátel. To jsem ani netušila, jak bezvadné mám sousedy. Máme také skvělou hospodu. Jsme zkrátka jedna rodina. Jediné věci lituji.
Které?
Že jsem tenkrát nevybírala nemovitost blíže k Praze, kde bych dneska mohla bydlet trvale.
Říkáte, že ráda zvelebujete. Vaše chaloupka má například červené okenice. Co jste zde udělala podle svého?
Rozhodně jsem spoustu věcí vyhodila. Když jsem do té chalupy přišla, tak byla čerstvě vymalovaná - byli to čistotní a skvělí lidé. I kdybych si lehla do postele, nemusela bych se obávat. Ale měli hodně obrazů a podobných věcí. Toho jsem se zbavila. Nutno zmínit, že nešlo o žádné originály. Prvním krokem bylo, že jsem zavedla krbová kamna, protože teplo krbových kamen je pro mě teplo domova. A tím pádem se také chalupa stala celoročně obyvatelnou.
Co následovalo?
Vyměnila jsem elektrické spotřebiče a začala jsem chalupu trochu stylizovat do Provence. Ale ono už je to dnes zprofanované. Všichni dnes mají styl Provence. Tak tohle je Provence po česku. Později jsem zjistila, že dříve se na dřevo používala jedna jediná barva, hnědá. A mě ta barva strašně štve. Takže jsem to začala přetírat na červeno, i když okenice - kdybych byla v té Provence - bych pochopitelně měla tyrkysové.
Plánujete to v budoucnu?
Řekla jsem si, že sem na Vysočinu se ta tyrkysová prostě nehodí. Chtěla jsem zůstat stylová, protože chalupa se nachází pod klášterem, který má červenou střechu. Natřela jsem tedy na červeno okenice, potom dveře, zábradlí... dveře jsem přitom natřela tak špatně, že si je každý fotí, protože to vypadá, že jsou repasované! Ráda bych také omítku chalupy přemalovala z bílé na barvu pískovou a štíty bych pokryla světlým dřevem. Na to tmavě hnědé není právě hezký pohled, jaký bych si přála.
Jak byste popsala interiér?
Uvnitř to mám jednoduché, hezké, veselé a čisté. Mám červenou kuchyň, tmavě červenou kuchyňskou linku. Snažím se chalupu udržovat s minimálními náklady v příjemném stylu. Je to bezinvestiční domeček. Není to zděná chalupa, je to okálový typ domu.
V kuchyni máte také krásné kachličky. Ty jsou původní?
Kdepak, to jsem zaúřadovala zase já. Tohle se na internetu prodává jako samolepky. Nakoupila jsem všechny samolepky, co tam měli, a začala jsem lepit. Nemám trpělivost, ale za jednu minutu jsem měla obloženou kuchyň! Všichni to obdivují a vypadá to zase trochu do španělského stylu. Dokonce mám podobné lino na podlaze. Jak říkám - s minimálními náklady. Já totiž nerada věci předělávám tak, že je nevratně rozbiju a znovu postavím. To mě obtěžuje a je z toho zbytečný nepořádek.
Tyhle typy chat byly také do metru výšky obložené dřevem. Nevím proč, zda to mělo domeček zateplit nebo to byl styl. Udělala jsem další důležitou věc - natřela jsem to všechno na bílo, krémově - šedě. Vlastně jsem z toho udělala tak trochu severský styl. Nejraději bych měla i bílé trámy na stropech a bílou podlahu, ale to už nejde.
Jak pečujete o zahrádku a o květiny, které na chaloupce máte?
Například rododendrony, které tam všichni obdivují, jsem ořezala v domnění, že znovu obrazí. Rododendrony, prosím, neobráží. Ty prostě ořežete a zůstanou ořezané. Takže já mám tak trochu zákaz starat se o svou zahradu a mám na to dva místní lidi, maminku se synem. Ti se do toho pustili.
Co děláte na zahrádce vy?
Já na zahrádce sekám trávu, to můžu, a na podzim sázím tulipány, klidně stovku, a na jaře letničky. Mám ráda ty venkovské zahrádky, kde rostou kopretiny, srdíčka, chrpy, do toho růže, floksy a jiná směs letniček, které patří k létu. V zimě na chalupu nejezdím. Je to pro mě letní domov a možnost příjemného letního pobytu. V blízkosti je přehrada a základem chalupaření je pro mě dobrý soused a dobrá hospoda. To všechno jsem zde našla.