Na vrcholu svého rozvoje měl starověký Řím přibližně 1,2 milionu obyvatel. Vlastní bydlení si ale mohli dovolit jen ti nejbohatší. Drtivá většina lidí byla nucena pronajmout si ubytování ve vícepatrových nájemních domech, kterým se říkalo insuly. Životní podmínky, zejména v horních patrech, byly ale žalostné.
Na přelomu prvního a druhého století našeho letopočtu se v Římě postavilo asi 30 000 těchto "činžovních domů". Obvykle měly tři až osm pater. A podlaha, po které jste denně chodili, perfektně odrážela vaše sociální postavení.
Činžovní domy starověkého Říma
Přízemí nebo první patro bylo obsazeno těmi nejbohatšími. Žilo se zde velmi pohodlně. Každá místnost byla krásně prosvícená. Nechyběl ani záchod a tekoucí voda. Čím výše jste ale bydleli, tím na vás čekaly horší podmínky.
Nejvyšší patra obývali hlavně špatně placení dělníci. Kupříkladu cihlové byly v této části strmější, špinavější a vůbec se celkově rozpadaly. Bylo vidět, že je ani nikdo dlouho nečistil. Byly plné fleků a potřísněné všemožnými tekutinami, píše ve své knize One Day In Ancient Rome Alberto Angela.
Byt chudého Římana
Dle dochovaných záznamů byl v bytech chudých Římanů také velmi zatuchlý vzduch. Zezdola stoupal kouř z pecí a všude byl cítit štiplavý lidský pot. Stěny byly bez jakýchkoli, pro toto období tak typických, maleb. Uprostřed byl jen stůl, pár taburetů, dvě dřevěné truhly s hliněnými džbány a malá skříňka, kde se dalo uchovat jídlo. Spalo se na slaměných matracích přímo na zemi.
Ale i tak bylo nájemné poměrně vysoké. Lidé si tak, do již přeplněné místnosti, přibírali další lidi, jenž jim pak pomáhali s financemi. Soukromí tak zajišťovaly jen velmi tenké přepážky. Takové bydlení představovalo čiré zoufalství.
Nejhorší byl déšť
Zatímco lidem v přízemí bylo umožněno mít zasklená okna, ti chudí se museli spokojit s pouhým prázdným otvorem. Měli k dispozici pouze látkové závěsy, které byly ovšem neprůsvitné. Když si tak chtěli nájemníci vpustit dovnitř trošku světla, museli je odhrnout. Bylo ale třeba počítat s tím, že když bude pršet a náhodou se k tomu ještě přidá vítr, budou to mít všechno uvnitř.
Kdo nechtěl riskovat, nechal zataženo a rozsvítil olejovou lampu nebo lojovou svíčku. Při dlouhodobém používání se však na zdech usadily saze, což nebylo pro zdraví obyvatel příliš dobré. S tím šla ruku v ruce absence splachovací toalety či tekoucí vody napojené na kanalizaci.
Byty byly tak v naprosto otřesném stavu. Dokonce tam začala růst i vegetace. Kvůli otevřenému ohni byly také časté požáry. Kdo nestihl včas utéct, už se nezachránil, protože únikové cesty byly často zatarasené.
Život a bytové podmínky běžného Římana byly velmi tvrdé a pro nás jen těžko představitelné.
Zdroje informací
Wikipedia.org: Ancient Rome
Wielkahistoria.pl:Koszmar życia w antycznej kamienicy. W takich warunkach wegetowali mieszkańcy stolicy starożytnego Rzymu