Doba postupuje a co bývalo kdysi tabu, je dnes běžné. Zlata vyrůstala ohledně LGBT problematiky v blažené nevědomosti, která se jí nakonec vymstila. Proto je ráda, že alespoň její dcera Sofie žije v době, kdy se o těchto věcech hovoří otevřeně.
Pravda, někdy mám pocit, že je těch LGBT témat kolem až moc. Nic se nemá přehánět. Ale na druhé straně jsem ráda, že alespoň moje školou povinná dcera Sofie žije ve světě, kde se nad řadou podobných témat nezavírají oči a neřeší se tím pádem pokoutně. Vím, o čem mluvím, protože mě má orientace stála kariéru. Nejhorší je, že zbytečně.
Už jako malá jsem byla na holky
Už jako malá jsem věděla, že budu na holky. Tedy vlastně nevěděla, protože mi nikdo neřekl, že taková orientace existuje. Nicméně preference ženského pohlaví u mě byla enormní a kromě ní jsem se vyznačovala i hudebním talentem. Z dědečkovy strany mě políbila múza a já dovedla obstojně rozeznít hned několik nástrojů. Nejlépe však housle. A tak mě naši zapsali na kurzy.
Cvičila jsem pilně a nejlepší bylo, že na rozdíl od jiných dětí, které šmidlaly s nechutí, já hrála ráda. Právě na houslích jsem poznala i stejně starou Hanku. Hned z nás byly nerozlučné kamarádky, které pak ještě spojil přestup na druhý stupeň základky do jedné třídy. Věděly jsme o sobě za ty roky snad všechno, rozuměly si, přesto hlubší vztah mezi námi nikdy nevznikl. Hanku jsem brala jako nejmilejší sestru, jako rodinu, a ani v pubertě mě nenapadlo, že bych k ní měla cítit něco víc.
Kamarádčina mamka po mně začala jít
O pokračování na konzervatoři jsme snily obě a doufaly, že jednoho dne budeme hrát první housle. Jenže pak se vše zamotalo. Já se poprvé zamilovala, konkrétně do naší mladičké učitelky na výtvarku, a se svým citem se samozřejmě bláhově svěřila své nejlepší kamarádce. Jenže jak ona, tak ani já jsme tehdy nedokázaly „dešifrovat“, o co jde.
Naneštěstí Hančina matka, které se dcera doma v dobré víře svěřila, vydedukovala víc. Aniž by si cokoliv ověřila, naklusala přímo do školy a začala po třídní vyžadovat, aby nás rozsadila a pokud možno bránila i nějakému přátelení. Jenže vykulená třídní neudělala nic lepšího, než že věc roztroubila cizím lidem ve sborovně.
Kvůli mé orientaci mě nevzali na konzervatoř
Zatímco já netušila, proč se najednou s Hankou mimo školu skoro nevídáme a proč skončila i v houslích, ve škole to vřelo. Informaci zachytila i naše, pravděpodobně též lesbická chemikářka, která mě místo zastání začala tvrdě dusit. Tak, že jsem málem propadla a z chemie nakonec vycházela se čtyřkou, stejně jako z matiky.
Skrz prsty na mně brzy koukal kdekdo a nejhorší bylo, že já jediná pořád nevěděla proč! Zásadní úder pak přišel ve chvíli, kdy mě nevzali na konzervatoř. Prý kvůli známkám na vysvědčení. Myslela jsem, že omdlím. Kariéra hudebnice hned na to definitivně ztroskotala, když mě naši odmítli rok doma „sponzorovat“ a já musela nastoupit na úplně jinou školu, kde jsem pro změnu uvízla.
Dcera se narodila z nahodilého sexu s mužem
Masáž ohledně mé orientace později pokračovala i doma. Strach o vnoučátko však naši mít nakonec nemuseli. Když mi bylo třicet, vyspala jsem se ze vzdoru s jedním mužem. Upřímně? Z aktu jsem byla otrávená, ale příjemná „památka“ mi nakonec přece jen zůstala.
Sofii miluji celým srdcem a nedělám nic jiného, než že se snažím, aby její život byl naplněnější než ten můj. Kdyby totiž moji bývalí učitelé dovedli nazývat věci pravými jmény včas, byla bych dnes jinde a možná hrála na věhlasných světových pódiích. Kdo ví…