Zoe a její dvě spolubydlící si pořídily skříň ze skládky. Ta vydávala po nocích divné zvuky a zavírala uvnitř svoje nové majitelky. Bylo nezbytné se jí co nejdříve zbavit, než dojde k neštěstí.
Katka přitáhla do naší společné předsíně krásnou skříň. Něco v ní ale žilo, vydávalo to zvuky a snažilo se nás to vtáhnout dovnitř.
Spolubydlící přitáhla ze skládky zachovalou skříň
Bydlela jsem se dvěma kamarádkami a bavilo nás zvelebovat si náš byt. Skoro denně jsme tahaly domů různé kousky od babiček nebo z bazaru, jako třeba staré zrcadlo a obrazy. Katka zašla tak daleko, že vybrala na skládce dokonalou lampu a jednou pozdě večer přitáhla s kamarády skříň.
Byla to pěkná naleštěná skříň z masivu, tipovala bych někdy z padesátých let. Jediné, co bych jí vytkla, byl zápach. Zřejmě naftalín a pak zatuchlina. Skříň jsme nechaly v předsíni týden větrat, ale moc to nepomohlo. Jednou jsem se vracela pozdě v noci domů, a když jsem odemkla, ze skříně se ozvalo bouchání.
Když jsem ji otevřela, vypadla z ní uslzená Katka. Prý se nemohla několik hodin dostat ven. Ani nevěděla, jak se tam ocitla a já ji podezírala z opilosti. Natálie, druhá spolubydlící, spala jako dřevo a nic neslyšela. O pár dní později si ale začala stěžovat, že v noci slýchá ze skříně sténání. Myslela si, že si z ní chceme vystřelit. Obě jsme ale měly čisté svědomí. Pak jsem zaslechla zvuky i já.
Ze skříně jsem slyšela naříkání a pláč
Šla jsem v noci na záchod, a jak jsem procházela kolem skříně, jemně zavrzala. To bych ještě nebrala nijak dramaticky, ale z pootevřených dveří jsem zaslechla sípavý dech. Rozbušilo se mi srdce a rychle jsem pospíchala pryč. Z toalety jsem pak slyšela sténání a pláč.
Do postele jsem proběhla kolem skříně tak rychle jako nikdy. Ráno jsme si všechny tři ten strašidelný kus nábytku prohlížely. Nic zajímavého jsme na něm ale nenašly. Já chtěla skříň vyhodit, Natálie vyvolat ducha, co v ní žije. Katka si přála, abychom to ignorovaly. "Třeba toho nechá, jen si na nás zvyká," ozvala se nesměle.
Jeden víkend jsem byla sama doma, a hned jak se setmělo, dostala jsem strach. Volala jsem bývalému příteli, aby na noc přijel. Myslel si, že se s ním chci dát znovu dohromady. Důvodem byla ale skříň, která mě jakoby volala k sobě. Když jsem šla Michalovi otevřít, najednou se mi zamotala hlava a sekla jsem sebou přímo vedle jejích dveří. Probudila jsem se však uvnitř!
Skříň se mě pokusila uvěznit
Probrala jsem se ve chvíli, kdy se dveře pomalu zavíraly. Zaslechla jsem smích. Stihla jsem do škvíry strčit nohu. Dveře mi do ní silou vrazily, měla jsem tam okamžitě viditelnou ránu. Sebrala jsem veškeré síly a vyhrabala se ven. U dveří jsem Michalovi řekla, že musíme něco odnést na chodník. Skříň byla hodně těžká, ale radši bych se sedřela, než ji nechat další noc doma. Naštěstí je Michal silák a asi čekal odměnu.
Když jsem pak viděla z okna stát skříň venku pod stromem, věděla jsem, že se bude chtít pomstít. Vypadala v měsíčním světle až zlověstně. Ráno jsem šla kolem, ještě tam byla a ve dveřích držela mrtvého holuba. Odpoledne už zmizela, někdo další si ji vzal na čas domů. Jsem ráda, že jsme se jí zbavily.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.