Facebook
Instagram
Děti by měly dostávat kapesné, aby se naučily hospodařit a poznaly hodnotu peněz. Jak vysoké by ale mělo být to kapesné? Paní Agáta je zoufalá, protože její vnučka je nejen rozmazlovaná, ale také má podle ní až moc vysoké kapesné.
Každý chce, aby se jeho dětem dařilo, že? Všichni si přejeme, aby měly bezpečný a pohodlný život a nemusely se strachovat, jestli budou mít peníze. Ale jak se zdá, někdy bychom měli být opatrní ohledně toho, co si přejeme...
Moje dcera byla vždycky chytrá
Věděla jsem, že moje dcera Anna (35) to v životě dotáhne daleko. Byla chytrá, pracovitá a vždy věděla, co chce. Brzy se začala zajímat o chemii a medicínu, což ji přirozeně vedlo k tomu, že se rozhodla jít na univerzitu. Pilně se učila, protože maturita z chemie nebyla snadná. A podařilo se jí to.
„Takže budeš lékárnice?” škádlil ji dobromyslně můj manžel.
„Ano! Uvidíš, budeš mi pořád volat, abych ti poradila, co na hemeroidy,” dělala si z něj legraci. No a pak ji přijali na univerzitu.
Studia, ačkoli byla náročná, zvládla s přehledem. Proto mě nepřekvapilo, když ještě před promocí dostala opravdu skvělou pracovní nabídku od velké farmaceutické korporace. Je to bohatý obor, ale stojí za zmínku, že pozice a plat, které jí byly nabídnuty, byly už tehdy vyšší než ty, o které se ucházeli její spolužáci.
„Říkala jsem ti, že jsi předurčena k úspěchu,” objala jsem ji, když jsme doma slavili, že podepsala svou první pracovní smlouvu.
„No, nepřehánějme,” usmála se skromně. „Ale je pravda, že je to moc dobrá nabídka. Myslíš, že to zvládnu?”
„Samozřejmě!” vykřikla jsem.
A nemýlila jsem se. Anna stoupala po korporátním žebříčku závratnou rychlostí, zejména vzhledem k jejímu věku. Už ve třiceti letech vydělávala víc já s manželem dohromady. Mezitím se také stihla vdát a porodit dítě...
Dcera má pohodlný život
„Dceruško, já nevím, jak to děláš,” říkala jsem upřímně.
„Mami, nepřeháněj, nedělám všechno sama,” usmála se skromně. „Za všechno vděčím penězům. Platím si pomoc v domácnosti, mám asistenta v práci... Bez toho bych to všechno nezvládla! Nevím, jestli bych se rozhodla mít dítě, kdybych si to nemohla dovolit.”
„Ale no tak, nějak bys to zvládla... Peníze jsou druhořadé,” mávla jsem rukou.
„Nejsem si jistá, jestli s tebou souhlasím. Peníze jsou opravdu důležité, mami. Neříkám, že jsou nejdůležitější, ale otevírají v životě tolik možností...” přesvědčovala mě horlivě.
„No dobře, ale nenahradí ti zdraví...” argumentovala jsem.
„Ne, ale mohou ti pomoci ho znovu získat. Co uděláš, když vážně onemocníš? Budeš se spoléhat na charitu? Na veřejné zdravotnictví?” zasypala mě otázkami.
„No... Nevím. Možná je v tomto případě asi lepší mít peníze než je nemít...” váhala jsem.
„Přesně o tom mluvím,” odpověděla.
Brzy se však ukázalo, že pro mou dceru jsou peníze důležité téměř ve všech oblastech života.
Z mé dcery se stala materialistka
Do finančních záležitostí své dcery jsem se nepletla. Neříkala jsem nic, když utrácela peníze za drahé kabelky nebo boty, některé i v ceně mého platu. Koneckonců, ty peníze si sama vydělala, nic si od nikoho nebrala, takže měla právo je utrácet, za co chtěla.
Začaly mě však rozčilovat její stále častější komentáře o významu peněz. Zněly snobsky a velmi neempaticky. Tak jsem ji nevychovala...
„Jsem ráda, že se ti daří, ale pamatuj, že ne všichni si mohou dovolit takový život,” snažila jsem se ji napomenout.
„Protože jsou líní nebo nemají ambice!” rozčílila se.
„Možná prostě nechtějí nebo nepotřebují tolik peněz? Co když jim stačí to, co mají?” zeptala jsem se.
„Tak co? Život průměrných lidí, kteří žijí od výplaty k výplatě? Prosím tě, mami, nikdo nechce dobrovolně žít takhle,” odpověděla drze.
Nelíbilo se mi, co říkala. Vysmívala se kamarádkám, které si braly půjčky na své potřeby „místo toho, aby se chopily práce a přestaly používat takové hloupé metody ztrácení peněz”. S odporem se vyhýbala obchodním řetězcům s oblečením nebo levným drogeriím, protože „jsou pod její úroveň”...
Rozmazluje mou vnučku
Nejhorší však bylo, že strašně rozmazlovala a kazila Marušku (10), mou vnučku. Nepřekvapovalo mě, že jí chce zajistit co nejlepší život, ale ona to přeháněla a dělala z té holčičky materialistku!
Začalo to nevinně, dárky na každou možnou příležitost – drahé hračky, které rychle končily v koutě, drahé oblečení, které Maruška ani nestihla nosit, protože z něj hned vyrostla. Ale časem to dosáhlo úplně jiné úrovně.
„Babičko, proč nenosíš tak hezké oblečení jako maminka?” zeptala se mě jednou Maruška. Tehdy jí bylo asi devět let.
„Protože to nepotřebuji, miláčku. Důležité je, aby bylo pohodlné a čisté,” odpověděla jsem s úsměvem.
„Ale maminka říká, že musíš nosit drahé věci, aby si tě lidé vážili,” dodala a dívala se na mě vážně.
Byla jsem v šoku! Jak může něco takového říct malé dítě? Nebylo jí ještě ani deset a už začínala vnímat lidi přes peníze. Srdce mi krvácelo, protože jsem viděla, jak se pod vlivem Anniny výchovy mění. Moje vnučka se stala náročnou a její očekávání jen rostla. Nejvíc mě však šokovalo, když jsem zjistila, že její kapesné je pět tisíc korun měsíčně.
„To jsou neuvěřitelné peníze! Zkazí ji to a nikdy se nenaučí chápat hodnotu peněz!” rozčilovala jsem se, když jsem to vyprávěla manželovi.
„S tím nic nenaděláš... Jsou to její peníze, její dítě, její rozhodnutí. Nic nezmůžeš, i když se ti to nelíbí,” povzdechl si.
„Tohle nemůžu nechat jen tak! Jde o budoucnost mé vnučky, takže to nemůžu nechat být...” dodala jsem frustrovaně. Rozhodla jsem se jednat.
Moje dcera neviděla problém
Ještě ten den jsem jí zavolala.
„To je přehnané... Desetileté dítě nepotřebuje tolik peněz...” snažila jsem se ji přesvědčit.
„Mami, to jsou drobné. V dnešní době? Při těch cenách? Maruška by měla mít všechno, co si přeje,” odpověděla, aniž by se zamyslela nad tím, co jí říkám.
„Ale to není zdravý přístup. Někteří lidé žijí z takové sumy celý měsíc,” pokračovala jsem v argumentaci.
„A ty chceš, aby se moje dcera snížila na takovou úroveň? To se mi snad zdá! Dnes jsou peníze klíčem ke všemu. Maruška musí být připravená na život v tomto světě, protože všechno bude jen dražší. Musí vědět, že na penězích záleží, aby věděla, čeho má v budoucnu dosáhnout. Kromě toho je chytrá holka a většinu peněz si šetří. Má spořící účet a nějaké investice. Říká, že to bude mít na své první bydlení,” ukončila diskusi.
Bydlení? Spořicí účet? Investice? Panebože, vždyť mluvíme o holčičce, která ještě není ani náctiletá! Uvědomila jsem si však, že Anna je neústupná, pokud jde o peníze a takzvanou „přípravu Marušky na dospělost”.
Martina (67): Vnučka nechápe, že rodina si nemůže dovolit všechny její rozmary
Tohle skončí špatně
Časem jsem si začala všímat, že moje vnučka ztrácí kontakt s realitou. K narozeninám si přála nový iPhone, i když ten starý měla teprve rok. Dříve snila o pastelkách, návštěvách kina nebo hřiště, teď chtěla jít na nákupy do obchodního centra a koupit si značkové věci, které nenosí ani dospělé ženy, natož malé holčičky.
Sledovala jsem, jak Anna plní každé její přání bez sebemenšího zaváhání. A ještě se chlubí, že je dobrou matkou, která svému dítěti poskytuje to nejlepší.
No, možná jednou pochopí, že tím nejlepším je bezpodmínečná láska, čas a empatie, ne peníze a dárky. Doufám, že si to uvědomí dříve, než Maruška úplně ztratí kontakt s realitou a promění se v rozmazlenou, nepříjemnou a sobeckou holku...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Související články
