Alena (58): Před manželovým chrápáním není úniku. Bojím se, že jednou probudí celý barák

Manžela Vladimíra mám ráda a nikdy bych naší svatby nelitovala. Neměnila bych dokonce ani tehdy, když by šlo vrátit čas. S Vláďou jsme toho zvládli hodně, byli si oporou v dobrém i ve zlém. Přesně tak, jak praví všechny ty svatební formulky, jejichž vyznění, stává se v některých filmech klišé. Zde problém není. Přesto i naše soužití ničí posledních několik let cosi neuvěřitelného. A ne, nejde o nevěru ani o potíže s penězi, nýbrž o něco zcela kuriózního. O chrápání. Doprovodný zvuk noci, který systematicky ničí nejen uši mé, ale mám pocit, že dokonce už i uši sousedů…

Mohlo by Vás zajímat:

Josefína (40): Podezírala jsem manžela z chrápání. Ukázalo se, že máme v ložnici nezvaného hosta

I jeho babička šíleně chrápala

Vše přitom začalo zcela nevině. Pamatuji, že ještě jako dvacetiletí jsme si s Vláďou dělali srandičky z jeho staré chrápající babičky, která vždy, když usnula, vyluzovala snad ještě horší zvuky, než naplno puštěná cirkulárka. A to šlo přitom o ženu, která kdysi patřila nejen vzhledem, ale i postavením, k lepší společenské vrstvě. Jenže, jak došlo na spánek, chrápala jako starej námořník!

Jak přesně to měla s vyluzováním podivných zvuků nastavené v mládí nevím, zato ve stáří bylo jasno. Manžel dokonce leckdy připomínal humorné historky, jak se jako děti snažily své „hlučné babičce“ tajně zavazovat šátkem hlavu nebo jí podkládat knihami záda tak, aby se nemohla při spaní otočit a nechrápala. Marně. Jednou jí prý v nouzi dokonce strčily nevábně vonící ponožku pod nos. Chtěly, aby se vzbudila a svůj „čin“ si uvědomila. Jenže výsledek nulový. Omluvila se, a když pak znovu „zabrala,“ mohla si to v hlučnosti klidně rozdávat i se třemi chrápajícími chlapy naráz…

Mohlo by Vás zajímat:

Leona (51): Máme s mužem oddělené ložnice a nelituji. Nemusím poslouchat chrápání a náš intimní život jen kvete

Zařezává jako starej dědek

Přiznávám, že historkám o „hlučné babičce“ jsem se vždy smála a jen kroutila hlavou, jaké muž býval kvítko. Vždyť chudák babička! Za to, že měla cosi s hrtanem a chrápala, nemohla a půl domácnosti rozhodně nerušila schválně. Jenže… Staré české přísloví praví, že jak se „do lesa volá, tak se z něho ozývá.“ A genetika po letech škodolibě zapracovala. Můj, až donedávna nikdy nechrápající manžel, začal z ničeho nic zařezávat jako starej dědek.

Zpočátku jsme situaci řešili neustálým probouzením a otáčením Vládi na bok, jenže takové zásahy předpokládaly i mou, takřka celovečerní bdělost. „Nějak se to přežije,“ uklidňovala jsem se a dokonce mu hrozila už i onou „smradlavou ponožkou,“ jenže místo zlepšení nastávalo akorát tak zhoršení.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (40): Vážně uvažuji o rozvodu. A to jen proto, že si manžel odmítá připustit, že chrápe

Musím kvůli tomu pracovat po nocích

Vláďa začal v určitém čase „řezat dříví“ způsobem, že nešlo spát vůbec. A to nejen vedle něj v ložnici, ale i kdekoliv jinde v bytě. Jeho chrápání zvukově trumfovalo, troufám si říci i legendární babičku. „Jenže, co dál?“ Otázka, která mě, totálně nevyspalého člověka, v práci padajícího doslova na obličej, dnes a denně tížila. Vláďovy „zvukařské aranže“ totálně rozvrátily domácnost.

Spát s ním pod jednou střechou doopravdy nejde, a nedovede mu pomoci ani lékař, který konstatoval, že v jeho případě by ani operace nijak nepomohla. Musela jsem si nakonec změnit běžnou práci na činnost z domova a dělat po nocích. Ještě štěstí, že něco takového v mém oboru vůbec šlo.

Zatímco tedy on spí, až se otřásá celý barák, já pracuji a mám „den“. Ve dne, kdy je vzhůru on, spím já a občas se i potkáme. Nejčastěji v podvečer u společné večeře či snad mého oběda? Vím, že v manželstvích existují daleko větší problémy a leckdo by možná chrápajícího manžílka i rád přijal, ovšem… Čeho je moc, toho je příliš. Zvlášť, když se ještě nedávno jeden soused zeptal, jestli náhodou také neslyším po nocích ono divné chrápání, a že by ho zajímalo, odkud to jde. Byla mi hanba přiznat, že od nás.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jonáš (27): Přítelkyně začala chrápat. Musím najít způsob, jak ji toho zbavit, nebo zešílím