Aneta (28): Syn se ještě nenarodil a už je předmětem hádek. Manžel chce, aby se jmenoval po něm, ale já to jméno nesnáším

Jedna rada na začátek. Pokud si najdete partnera, se kterým zatoužíte založit rodinu, vyjasněte si ještě na začátku hned několik důležitých věcí. Třeba představy o bydlení, ale i o jméně dítěte. Můžete si ušetřit dost nervů. Ani já netušila, že to může způsobit takové rodinné rozepře a zkazit mi to celé očekávání...

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (28): Švagrová mi sprostě ukradla jméno pro miminko. Dodnes jí to nemůžu odpustit

Manžel si byl hned jistý

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, bylo to jedno z nejšťastnějších období mého života. A dost jsem se také těšila na okamžik, kdy nám gynekolog oznámí pohlaví. Bylo mi to jedno, důležité bylo, aby miminko bylo zdravé. Ale chtěla jsem už vědět, do jaké barvičky mám vše ladit. Zato můj manžel Josef měl jasno už snad už od početí. Automaticky počítal s tím, že to bude kluk. A ponese jeho jméno-tenhle fakt jsem se dozvěděla ale až později. Takže na ultrazvuku, při slovech mé gynekoložky, že je to jasný klouček, nebyl ani překvapený. Jak kdyby zrovna dostal jídlo, které si objednal.

Já začala spokojeně plánovat, jak bude synův pokojíček vypadat, a vybírali jsem nadšeně první výbavičku. Ale radost rychle vystřídaly hádky.

Mohlo by Vás zajímat:

Isabella (26): Pro děti jsem chtěla exotické jméno, jako mám já. Nakonec vše dopadlo úplně jinak

Žádného dalšího Pepu doma nechci

„Tak, jak se bude ten náš kluk jmenovat?“ zeptala jsem se manžela jednoho večera.

„Já bych ráda něco modernějšího. Co třeba Sebastian nebo Vincent?“ navrhla jsem.

Josef se na mě podíval, jako bych právě navrhla něco absurdního. „Ale vždyť je úplně jasné, že se bude jmenovat Josef. Je to tradice. Já, můj táta, děda, praděda… Všichni jsme Josefové,“ prohlásil rozhodně. Jasně, tahle věc mi samozřejmě neutekla. Ale doufala jsem, že dědění jména už se dnes nenosí a nikoho nenapadne kvůli tomu vyvádět. Tak to jsem se velice spletla.

„Josefe, já to jméno nechci,“ odpověděla jsem. „Nemám ho ráda, a navíc mi připomíná také špatné zkušenosti. Měla jsem jednoho spolužáka Pepu, který celou základku nadával všem holkám. A taky, když se řekne Pepíček, vybaví se mi všechny ty hloupé a sprosté vtipy. To chceš aby se mu všichni posmívali?”

„Prosím tě, jedna tvoje blbá zkušenost nic neznamená. A mě sis nakonec s tímhle jménem vzala a miluješ mě, ne? A já kvůli tomu také žádné trauma z dětství nemám,” uzemnil mě Josef.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (40): Spousta mých kamarádek si ke svému příjmení přidává jméno manžela. Leckdy je to směšné

Rodina se přidala do boje

Myslela jsem dál naivně, že to ještě probereme a je šance, že svůj názor změní. Ale manžel si stále stojí za svým a rozhodl se do toho zapojit i svoji rodinu. „Aneto, vždyť je to jen jméno. Proč to tak hrotíš?“ říkala mi jeho máma při rodinném obědě.

„Protože to není jen jméno,“odpověděla jsem. „Chci, aby mělo naše dítě něco svého, něco, co nebude jen opakování tradice. Vždyť si to ponese celý život a nechci, aby mi to jednou vyčetl.“

„Ale tradice je důležitá,“ zapojil se do debaty jeho táta. „Josefové byli vždycky naši chlapi. To nemůžeš jen tak zahodit.“

Nakonec jsem s pláčem utekla ven to rozdýchat. Byla jsem naštvaná, protože jsem očekávala, že mě manžel nakonec podpoří, ale on jen pokrčil rameny. „Aneto, proč to prostě nepřijmeš? Není to taková věda,“ řekl mi později doma.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (24): Táta se nikdy nesmířil s tím, že nemá syna. Dal mi jméno pro kluka, ale já si ho v dospělosti stejně změnila

Nevím, jak tohle dopadne

Čím víc se termín porodu blíží, tím víc cítím tlak. To si vážně nikdo neuvědomuje, že já budu jeho matka a mám úplně stejné právo rozhodovat o jeho jménu? Moje máma je sice na mé straně, také by se jí líbila úplně jiná jména. Ale radí mi, že pro klid v rodině mám ustoupit. To mě také pořádně vytočilo. Tady nejde jen o jméno. Mám pocit, že musím bojovat také za to, abych měla v našem vztahu a rodině nějaké slovo. Ale zároveň mi došlo, že pokud budu trvat na svém, bude z toho nejspíš velký problém.

A tak stojíme na mrtvém bodě. Ani jeden z nás zatím nechce ustoupit. Ale brzy to budeme muset nějak rozlousknout. Jediné, co vím, je, že chci, aby náš syn měl šťastný život. A ať už se bude jmenovat jakkoliv, budu ho milovat nade vše. Ale jak se s výběrem srovnám já, případně Josef, to už je jiná otázka.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (40): Máme dvě děti, ale můj přítel přesto odolával svatbě. Po patnácti letech jsem zjistila, že jeho důvod má jméno