Aneta (38): Nečekané těhotenství mi zachránilo život. Mohla jsem skončit na vozíku a propadat depresím

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, nebyla jsem nadšená. Neplánovali jsme to. Kariéry jsme měly rozjeté, syn se chystal do první třídy, měli jsme novou hypotéku a muž se těšil, že si konečně pořídíme vysněný obytný přívěs. Navzdory tomu všemu jsme se s manželem shodli, že potrat nepřipadá v úvahu a začali jsme se na miminko moc těšit. Jenže už od začátku bylo něco jinak. V mém těle se dělo cosi nekalého a já to díky těhotenství a tedy i zvýšené lékařské péči odhalila včas.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (39): Pracovala jsem do poslední chvíle před porodem, ale reakce mých kolegů mě vykolejila

Máte nález na mozku

Od začátku těhotenství jsem byla extrémně unavená, když jsem o tom však později přemýšlela, myslím, že se ta šílená únava dostavila o něco dřív než dvě čárky na testu. Také se mi často motala hlava a bylo mi na omdlení. Všichni včetně mě to sváděli na hormony. Když jsem začala ztrácet cit v prstech a špatně vidět na jedno oko, poslala mě má gynekoložka okamžitě na neurologii – dokonce ke své známé! A tam si mě už nechali.

„Máte nález na mozku. Ale neděste se, je to menší nádor a pravděpodobně nezhoubný, do porodu vás budeme sledovat a pak se rozhodneme, co dál,“ oznámila mi po sérii vyšetření lékařka. Zůstala jsem sedět jako opařená. V peněžence jsem měla zastrčenou fotku z ultrazvuku, těšila se na holčičku – dokonce už jsme měli jméno – a najednou přišla studená sprcha!

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (29): Po porodu mě zaskočil příval podivných emocí. Bála jsem se, že dcerce ublížím

Mohla jsem ochrnout

„Buďte ráda, že se to odhalilo včas,“ uklidňovala mě lékařka. A já si později uvědomila, že měla absolutní pravdu. Kdybych nebyla těhotná, asi bych k doktorovi šla mnohem později, dříve jsem totiž vrcholově sportovala, a tak jsem byla zvyklá zatnout zuby a snášet extrémní únavu, bolest i nepohodu. Jsem na sebe hodně tvrdá. Naštěstí se na mou nemoc přišlo díky těhotenství, kdy jsem byla pod bedlivým lékařským dozorem, včas.

Porod jsme naplánovali s neurochirurgem i gynekologem. Rodila jsem plánovaným císařským řezem. Maličká byla krásná a zdravá, děkovala jsem bohu. Ihned po šestinedělí jsem podstoupila operaci. Nádor byl naštěstí skutečně nezhoubný. Lékař mi tehdy řekl: „Kdybyste to neřešila a nádor rostl dál, mohla jste ochrnout.“ Měla jsem pochopitelně obrovskou radost, ale lehko mi nebylo, vše bylo hodně náročné…

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (31): Po porodu jsem musela na operaci. Od lékaře jsem si vyslechla nevkusné poznámky na své břicho

Jsem vděčná, že to tak dopadlo

Jen co jsem se vzpamatovala po císaři a psychicky náročném šestinedělí, musela jsem se kvůli malé dávat rychle do kupy po čtyřhodinové operaci hlavy. Doma jsem měla nejen maličké miminko, ale i hyperaktivního prvňáka a upracovaného manžela…

Ale když jsem si pak představila, že bych touto dobou možná už seděla na vozíku a propadala depresím, byla jsem vděčná za to, co mám. Pokud má jakákoliv životní situace řešení, není důvod se hroutit!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (40): Když vidím, jak kamarádka trpí po porodu, jsem ráda, že jsem bezdětná

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].