Martina (40): Když vidím, jak kamarádka trpí po porodu, jsem ráda, že jsem bezdětná

Příběhy o životě: Když vidím, jak kamarádka trpí po porodu, jsem ráda, že jsem bezdětná
Zdroj: Freepik

Martina a Simona jsou nejlepší kamarádky od dětství. Rozdělují je však názory na mateřství. Zatímco Martina je bezdětná, Simona se naopak nechala do těhotenství natlačit a není šťastná …

Michaela Karásková
Michaela Karásková 05. 01. 2025 10:00

Se Simčou se známe, co mi paměť sahá… Už od mala jsme vedle sebe bydlely na patře paneláku, takže naše rodiny měly doslova společné stěny. Později jsme nastoupily do stejné školy a měly štěstí, že nám administrativa ponechala i jednu třídu „Béčko“. Adresa a třída ovšem nebyly zdaleka jediné společné věci. Spojovaly nás stejné hry, milovaly jsme stejné hračky a dokonce sdílely totožné názory, leckdy i ty „dospělácké“.

O mateřství jsme dlouho nestály

Společnou řeč jsme v rámci puberty našly kupříkladu i na těhotenství a zakládání rodiny. Zatímco jiné, stejně staré spolužačky už někdy od deseti let snily, jak jednou budou matkami (a já jim to přeji), v našem případě šlo o pravý opak. Jako mladé holky jsme možnost, mít dítě, samozřejmě považovaly za přítěž a nepředstavitelnou událost, takže, když jsme se později v hodinách rodinné výchovy učily, co je „nechtěné početí“, měly jsme uši a oči na vrch hlavy.

Pamatuji, že Simona se mi jednou svěřila s obavou, zda nemůže otěhotnět, když se s ní v létě v bazénu koupal tatínek. Jistě, podobné „strachy“ odpovídaly našemu věku, možná i generaci, která byla méně informovaná, než ta současná. Fakt je ale ten, že o mateřství jsme nestály ani v dalších letech.

Někteří lidé by rodiči raději být neměli

V devítce jsme se připravovaly na střední, pak zase k maturitě a na školy vysoké. Co vím, tak minimálně do těch šestadvaceti si těhotenství rozmýšlela každá holka, protože většina chtěla dostudovat alespoň bakaláře. I přesto ale o svých plánech hovořily nahlas, že zkrátka ty děti chtějí. V mém případě se s odstupem času rýsoval opak. Děti mám ráda, ale nejsem rodinný typ a nemám v povaze se o někoho starat. Simona na tom byla stejně. Navíc pokaždé, když jsme někde v obchoďáku viděly rozčilené matky a ještě rozčilenější děti, jak se vzájemně hádají a neumějí veřejně chovat, litovaly jsme všechny zúčastněné a opakovaly, že někteří lidé by rodiči raději být neměli.

Jenže pak se stalo něco zvláštního. V době, kdy jsem skládala zkoušky na doktorát, přišla Simona s tím, že jí maminka „dohodila“ nějakého přítele a tedy budou spolu. „No, je jí dávno přes dvacet, tak ať si dělá, co chce,“ pokrčila jsem rameny a možná trochu záviděla, protože mým partnerem byla vysokoškolská skripta. Ovšem, brzy na to přišla zpráva, že čekají dítě. Jenže Simona nadšená nebyla. Naopak, jestliže existují poporodní deprese, tak ona trpěla už těmi předporodními. Najednou jsme se začaly i méně vídat a Simča se mi doslova měnila před očima.

Z jedné krize spadla do druhé

V řádném termínu se jí narodil syn Štěpán, ale ona, jakoby k němu necítila nic. To snad i já, coby „teta Marťa“, jsem s ním uměla zacházet lépe. Výchovy se ve velkém ujala babička, Simči matka a já nevěřícně koukala. Záhy na to se začalo rozpadat i naše přátelství. A když mi nedávno Simona oznámila, že, cituji: „bohužel čeká dítě další“, nevěřila jsem vlastním uším. „Proč, když nechce?“ říkala jsem si. Její matka totiž nařídila vnoučátka dvě! Takže, když se Simona z jedné krize po letech konečně vyškrábala, záhy padla do téhož.

Obě děti má sice ráda, ale cosi v jejím životě nehraje. Dokonce už mi kolikrát vyčetla, jak já se mám, že jsem bezdětná a mohu si dělat, co chci, že jsem pořád jak šestnáctka. No, i to má ale své nevýhody. Tak nevím, kdo se nakonec rozhodl správně. Ona? Já? Nemyslím však, že poporodní deprese má mít matka dvou zdravých dětí… A pokud už je má, není něco v pořádku.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Jak jíst v padesáti, abyste si jídlo užívaly a nepřibíraly: Rady oblíbených gurmánek Dity a Karolíny

Jak jíst v padesáti, abyste si jídlo užívaly a nepřibíraly: Rady oblíbených gurmánek Dity a Karolíny

Související články

Další články