Aneta se nečekaně ocitla uprostřed problému ve vztahu manželových rodičů. Její odhalení ale místo očekávaného řešení přineslo zcela nečekané odpovědi, které ji samotnou zaskočily.
Tchán s tchyní pro mě vždy byli jako druzí rodiče. Jejich vztah byl pro mě i mnohé další vzácným neopracovaným klenotem, na veřejnosti působili zamilovaně, harmonicky, jako dokonalý tým. Když jsem si brala jejich syna, cítila jsem v srdci přesvědčení, že i po desítkách společně prožitých let bych chtěla, aby náš vztah vypadal stejně. Byli pro mě inspirací a živým důkazem, že skutečná láska a souhra mohou přečkat všechny zkoušky času.
Havárie v bytě mě přivedla k potřebné brigádě
S Martinem jsme bydleli v třípokojovém paneláku se dvěma dětmi. Když se nám stala havárie se stoupačkami, vytopili jsme patro pod námi a čekala nás náročná rekonstrukce. Po krátké diskuzi jsme se rozhodli, že dočasně přejdeme bydlet k .jeho rodičům.
Ti nás přivítali s otevřenou náručí, aniž by tušili, na jak dlouho to bude. I když jsme se snažili pečlivě počítat, peníze nám stále nestačily na kompletní rekonstrukci. Pojišťovna pokryla část nákladů, ale zbytek jsme museli zaplatit z vlastních úspor.
Naštěstí mi tchán nabídl brigádu, která spočívala v úklidu jeho soukromého bytu, sloužícího zároveň jako kancelář. Manželovi rodiče nám nemohli finančně více pomoci, ale touto cestou mohli mou práci zahrnout alespoň do nákladů. Překvapilo mě, že nemají žádné úspory, zvlášť když tchán stále pracuje. Kdo ví, možná si potají šetřili na něco významného. I tak mi tato příležitost výrazně pomohla. Věděla jsem, že bez těchto peněz bychom to měli ještě složitější.
Při úklidu jsem narazila na několik podezřelých věcí
Tchán, podle toho, co mi sdělila tchyně, každý den pracoval pár hodin, ale když jsem odpoledne přišla uklidit jeho kancelář, vypadalo to, že tam snad nikdo týdny nebyl. Všude byl prach a květiny uvadaly. Bylo mi to podezřelé, a tak jsem se rozhodla zjistit, kam ve skutečnosti chodí, když každé ráno odjíždí.
Jednoho dne jsem ho sledovala. Místo do kanceláře zamířil úplně jinam, do poklidné části města k malému rodinnému domu, kde před ním zaparkoval auto, odemkl si dveře a vešel dovnitř, tak přirozeně, jako by tam bydlel. Pohltila mě zvědavost a rozhodla jsem se zaklepat.
Otevřela mi pohledná starší žena. „Co si přejete?“ zeptala se mě s údivem. „Viděla jsem, že k vám vešel můj tchán,“ odpověděla jsem přímo. Než však stihla tato žena jakkoliv zareagovat, tchán se objevil ve dveřích. „Anetko, co tu děláš?“ zeptal se s klidným výrazem. „Chtěla jsem vědět, kam jezdíte, když ne do kanceláře,“ odpověděla jsem. Jen se usmál a řekl: „Jsi ještě mladá, abys tohle všechno pochopila. Jeď domů a nic neřeš.“ Potom mi zavřel dveře přímo před očima. Odešla jsem, ale v hlavě mi stále zůstávalo spousta nezodpovězených otázek.
Reakce tchyně mě naprosto zaskočila
Nedalo mi to a zavolala jsem svému muži. Měl ale tolik práce, že se mu vůbec nechtělo řešit nějaké avantýry jeho táty. „Lásko, táta občas mámě dělal…“ začal s očividnou snahou mě rychle uklidnit. „Dělal co? Zahýbal?“ zeptala jsem se přímo. On jen krátce a bez okolků odpověděl: „Ano, měl jiné ženy.“ Jeho přímočarost a přijetí otcovy nevěry mě překvapily. Přesto jsem se rozhodla být upřímná k tchyni a všechno jí povědět.
Tchyně mě ale svou reakcí zaskočila ještě více než můj manžel, neprojevila absolutně žádné emoce. „Vám to nevadí?“ zeptala jsem se. Otočila se ke mně a klidně odpověděla: „Nevadí, teď už ne. Ta žena je jeho dlouholetá milenka, má s ní i dítě. Ale neopustil mě kvůli ní. Zůstal se mnou. Kolem čtyřicítky mě přepadl únavový syndrom a přestalo to mezi námi fungovat. Ale potřebovala jsem ho. A on se mnou zůstal.“ Její otevřenost mě zasáhla. Měla jsem o jejich vztahu úplně jiný obrázek, ale člověk často vidí jen to, co chce.
Dál jsem to s nikým z nich už nerozebírala. Došlo mi, kam nejspíš mizely i další finance, které rodina občas postrádala. Ale přesto mě pořád hlodá otázka, jestli bych já sama dokázala být tak silná a přijmout to všechno, kdybych byla na jejím místě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.