Představa životních okamžiků je pro mnoho žen snem, který si nosí v srdci už od dětství. Anna měla jasnou představu o tom, jak by měla žádost o ruku vypadat, ale realita se od jejího vysněného scénáře lišila ve všech směrech.
S Adamem jsme se dali dohromady hned po střední. Pracoval jako barman v jedné luxusní restauraci v centru města a byl neuvěřitelně šikovný. Poprvé jsme se potkali, když jsme s holkami slavily maturitu. Jeho příjemné chování mě okamžitě okouzlilo. Slovo dalo slovo a než jsem se nadála, začali jsme spolu chodit. Byla to láska jako z filmu, nečekaná a intenzivní.
Po dvou měsících jsme si našli vlastní byt
Oba jsme to cítili stejně, být bez sebe se zdálo nemožné. Když jsem nastoupila na vysokou školu, Adam mi navrhl, abych se k němu nastěhovala. Přestože jsem ho milovala, váhala jsem. Sdílel byt se dvěma kamarády a představa života v takovém chaosu mě nelákala. „Víš co?“ navrhla jsem mu. „Začnu si přivydělávat na brigádě a najdeme si něco vlastního. Malý, útulný byt, jen pro nás dva.“
Adam bez váhání souhlasil. Brzy jsme objevili svůj první domov, malý byteček 1+1. Nebyl dokonalý. Plíseň v koupelně, zápach z odpadu, špatně těsnící okna... To všechno jsme přehlíželi. Poháněla nás láska a odhodlání, díky kterým nám žádná překážka nepřišla nepřekonatelná. Hlavní bylo, že jsme byli spolu.
Ani my jsme se nevyhnuli vztahovým krizím
Jak už to někdy bývá, do roka přišla velká krize. Ze studia a práce jsem byla vyčerpaná a Adam bral stále více směn, aby zvládl utáhnout provoz a nás uživil. V důsledku toho jsme se skoro nevídali. Chyběl mi a já jemu, ale nedostatek společného času nám rozhodně nepomáhal.
Když jsme se nakonec potkali, místo užívání si jeden druhého jsme si často lezli na nervy. Bylo to nesmírně vyčerpávající, a já dokonce začala uvažovat o ukončení vztahu. Přesto jsme všechny tyhle nástrahy života dokázali překonat.
Najednou jsme spolu byli pět let. Bylo to krásné, ale já začala očekávat něco víc. Cítila jsem, že jsem připravená na další krok, na žádost o ruku. Toužila jsem posunout náš vztah na další úroveň a čekala, jestli Adam cítí to samé.
Můj vysněný okamžik se konečně stal skutečností
Adamovi začalo docházet, že mi náš současný vztah nestačí a čekám na nějaké zásadní vyjádření. Samozřejmě, musela mu to naznačit jeho sestra. A pak to přišlo. Do práce mi dorazila nádherná kytice růží a pozvánka na romantické rande. Celá jsem se chvěla nadšením. Zašla jsem si ke kadeřnici, pořídila si nové šaty a cítila se naprosto dokonale.
Do restaurace jsem dorazila o pár minut později. Adam tam na mě čekal v obleku a vypadal úchvatně. Všechno probíhalo přesně podle mých představ. Usadil mě galantně ke stolu, skládal mi lichotky a dokonce k nám přišli houslisté zahrát romantickou melodii. Celý večer byl jako z filmu. Jenže já stále čekala na ten okamžik.
Když nám přinesli dezert, už jsem málem nevydržela a zvažovala, že se zeptám sama. Pak jsem si všimla Adamova šibalského úsměvu. S očekáváním jsem si vložila první sousto dortu do úst, když mi zuby narazily na něco tvrdého. V ústech jsem ucítila prstýnek s kamenem, avšak k mému zděšení jsem si s ním zároveň ulomila přední zub.
Bolest mě ochromila. Podívala jsem se šokovaně na Adama, který si právě klekal a spustil svou žádost o ruku. S rukou na ústech, jsem se rozplakala. „Adame… já…“ koktala jsem, neschopná sestavit větu. Adam, který čekal na odpověď, na mě nechápavě hleděl. „Adame, ulomila jsem si zub!“ vyhrkla jsem nakonec.
Adam ztuhl, ale okamžitě jednal. Zvedl mě od stolu a odvezl na zubní pohotovost. Ten večer odpověď na svou otázku nedostal, ale nakonec si mě stejně vzal. A dnes, po několika měsících od té nešťastné žádosti, se tomu spolu smějeme.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.