Anna (32): Ve fitku mě okouzlil vysportovaný osobní trenér. Brzy se ukázalo, že nejsem jediná

Posilovna se stala mým druhým domovem. Ne proto, že bych byla zapálená sportovkyně, ve skutečnosti mi sport nikdy moc nešel. Prostě jsem potřebovala někde vypustit páru a zbavit se stresu. A toho bylo v mém životě dost. Práce v korporátu, neustálý shon, tlak na výsledky, a k tomu všemu to divné prázdno, jako by mi pořád něco chybělo. Nešlo o peníze, ale spíš o někoho blízkého. O někoho, kdo by na mě nekoukal jen skrz čísla a e-maily...

Mohlo by Vás zajímat:

Zora (31): Přítel na mě po rozchodu ušil pěknou boudu. Čtvrt roku jsem se o něj starala, než vyšla najevo pravda

Začala jsem chodit do fitka

Když jsem poprvé přišla do fitka, netušila jsem, co mám dělat. Běhat na pásu jako křeček v kolečku? Dřít s činkami, zatímco se nabušení chlápci budou tvářit povýšeně?

Pak jsem ho uviděla. Osobní trenér byl vysoký, sportovní typ, který měl v sobě něco, co ženy přimělo k nervóznímu chichotání, zatímco muži se ho marně pokoušeli napodobit. Než jsem se nadála, kývla jsem na první trénink. Pak na druhý a další. To, jak se na mě díval, jak mi při cvičení opravoval držení těla a povzbuzoval mě k „ještě jednomu opakování“, mi dodávalo pocit výjimečnosti.

Měla jsem pocit, že mě nebere jako obyčejnou klientku. Po tréninku jsme zůstávali déle spolu, povídali si, smáli se. Dotek jeho ruky na mých zádech při napravování techniky ve mně vyvolával příjemné mražení, každý oční kontakt trval o chviličku déle, než musel. Pak jsme se začali vídat i mimo fitko. Nejdřív šlo o nevinné hovory o sportu, a potom... Vůbec nevím, kdy se to celé seběhlo. Pohltilo mě to vzrušení, chvění a ta dávka adrenalinu, kdykoli mi na mobilu naskočila zpráva od mého trenéra.

Říkal, že jeho manželství je jen formalita, že už dávno není šťastný. Věřila jsem mu, i když mě něco varovalo. Jenže jsem to potlačila. Po zavírací době se mnou zůstával déle, oficiálně kvůli „extra tréninku“, ale ve skutečnosti jsme využili každou minutu, abychom byli spolu. Tyto chvíle patřily jen nám. Nikdo nás neviděl, nikdo netušil, co se děje...

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (28): Našla jsem valentýnský dárek, ale nebyl pro mě. Tehdy mi došlo, že můj přítel někoho má

Obě někoho máme

Řekla jsem o tom jenom své kamarádce Karolíně. Málem upustila hrnek s kávou. „Cože? A to mi říkáš až teď? Pověz mi to všechno od začátku!“

„Ještě nechci prozrazovat detaily, ale možná je to něco víc...“

„Ty bláho, Anno, mám takovou radost!“ chytila mě za ruku. „Já taky někoho mám. A vypadá to... no, docela vážně.“

Překvapeně jsem se na ni podívala. O žádném chlapovi se předtím nezmínila a teď jen zářila. „Tak povídej!“ pobídla jsem ji.

„S ním se cítím, jako bych byla nejdůležitější osoba na světě...“

Na vteřinu jsem ztuhla. Její slova mi zněla až podezřele povědomě. „Přesně tak se cítím já,“ odpověděla jsem nejistě.

To, že Karolína popisuje svého přítele stejně, jako jsem já popisovala svého trenéra, mě překvapilo. Zkoušela jsem to hodit za hlavu – vždyť mnoho žen se cítí výjimečně, když najdou toho pravého. Navíc se s ním Karolína nikdy nepotkala, necvičila s ním. Přesto jsem nad tím nepřestala uvažovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (26): Nechápu, proč nestačilo, že jsem dostala kopačky. Musela mě ještě zradit nejlepší kamarádka?

Zjistila jsem pravdu

O pár dní později jsem přišla do fitka. Můj trenér působil nezvykle nervózně. Nebyl veselý, nežertoval. „Děje se něco?“ zeptala jsem se.

„Všechno je v pohodě,“ odpověděl rychle, ale nedokázal se mi podívat do očí.

Než jsem se stihla vyptávat dál, vešly dvě ženy - Karolína a neznámá blondýna. Karolína ztuhla, když mě uviděla, blondýna si mě proměřila, pak se podívala na trenéra. „Takže tys ta druhá?“ pronesla klidně. „Nebo už třetí?“

Srdce se mi rozbušilo, jako by mi chtělo vyskočit z hrudi. „Počkej... co?“ dostala jsem ze sebe a střídavě koukala na neznámou ženu a na Karolínu.

„Pane bože... To přece nemůže být pravda...“ vydechla Karolína.

Ve fitku zavládlo ticho. Cítila jsem, jak mi bledne obličej a třesou se mi ruce, i když jsem se to snažila skrýt. Karolína se na mě dívala, jako by se chystala rozplakat. „Tak něco řekni,“ vyjela na trenéra.

Ten se zhluboka nadechl, promnul si zátylek a konečně zvedl hlavu. „Nechtěl jsem nikomu ublížit...“ začal, ale Karolína se hořce zasmála. „Ty lháři!“ vykřikla a v očích se jí leskly slzy. „Myslela jsem... myslela jsem, že jsi jiný.“

Podívala jsem na Karolínu, trenéra a tu blondýnu. Musela jsem se opřít o recepci, protože se mi podlomily nohy.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (28): Přítel tvrdil, že se rozvádí. Po dvou letech jsem přišla na to, jak to ve skutečnosti myslel

Všechny nás podvedl

Blondýna si jen povzdechla a pohlédla na trenéra bez jakéhokoli citu, jako by šlo o nemilou povinnost, již musí dokončit. „Víš co, miláčku?“ řekla s ledovým klidem. „Je konec. A tentokrát mám trumfy v ruce já.“ Sáhla do kabelky, vytáhla klíče a hodila je na podlahu. Potom se obrátila na mě a na Karolínu. „Nevím, co jste čekaly. Nejste první. A asi ani poslední.“

Pak se otočila a zamířila ke dveřím. Karolína se za ní dívala, jako by až teď pochopila, co se stalo. „Celou dobu jsi mi vyprávěla o někom výjimečném,“ zašeptala. „A já ti říkala to samé...“

Nebyla jsem schopná vydat hlásku. V jejích očích jsem kromě zlosti viděla i hluboké zklamání. „To není možné...“ zavrtěla hlavou a vyběhla ven.

Zůstala jsem tam jenom já a trenér. „Anno...“ začal, ale nenechala jsem ho dokončit.

„Ne!“ řekla jsem rozhodně a odešla. Na parkovišti jsem dostihla Karolínu. Když zjistila, že se blížím, prudce se zarazila a otočila se.

„Vědělas to?“ procedila skrz zatnuté zuby. Z očí jí tekly slzy.

„Ne!“ vyhrkla jsem. „Přísahám, neměla jsem ani tušení...“

Chvíli si mě prohlížela, jako by zvažovala, zda mluvím pravdu. „Protože jestli jo...“ pokračovala a hlas se jí chvěl, „...jsi ještě horší než on.“

„Nevěděla jsem to,“ zopakovala jsem tiše.

Ztěžka vydechla a otřela si hřbetem ruky slzy. Pak se najednou zeptala: „A kdybys to věděla? Kdybys věděla o mně... nechala bys toho?“

Sevřela jsem rty a neodpověděla. Karolína si jen odfrkla a odešla. Zůstala jsem tam stát úplně sama...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Drahuška (21): Nový přítel mi šeptal, že jsem jeho krásná květinka. Z romantika se ale vyklubal prachobyčejný děvkař

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.