Facebook
Instagram
Barbora má problém se svou snachou, která bere výchovu dětí možná až příliš vážně. V jejím podání jsou to jenom samé zákazy a příkazy. Barbora to ale vidí úplně jinak.
Můj syn Vladimír si dlouho nemohl najít partnerku. Jeho mladší sourozenci Anička a Marek už dávno měli vlastní rodiny, zatímco jemu táhlo na třicet a byl sám. I když se to přede mnou snažil tajit, moc dobře jsem věděla, že místo aby přemýšlel o vážném vztahu, potlouká se po klubech a barech, aby sbalil holky na jednu noc.
Chtěla jsem, aby se můj syn usadil
Nebyla jsem z toho nadšená a neustále jsem ho peskovala, že by měl život brát trochu vážněji. Nemohl přece celý život pařit! No dobře, měl svou stresující práci v bance, ale proč by to nemohl nějak skloubit? Žena by do toho všeho přece jen vnesla trochu řádu a navíc by se mu stala velkou oporou.
A stalo se! Konečně si někoho našel. Cítila jsem, že je to doopravdy, protože začal naznačovat něco o žádosti o ruku. S Julií jsem se seznámila až později, když jsem Vladimíra doslova donutila, aby ji přivedl na večeři. Přiznám se, že tehdy na mě udělala dobrý dojem. Usmívala se a působila srdečně.
Jenže mi připadala strašně zásadová a můj věčně neorganizovaný syn by jí měl jít hodně na nervy. Nevěděla jsem, jak spolu vycházejí, ale přesto jsem jim pevně držela palce.
Annička už měla krásnou dceru a Markovi se právě narodil syn, takže jsem doufala, že Vladimír se brzy také stane otcem. Jaké bylo mé překvapení, když se mi Julie asi měsíc po svatbě pochlubila, že je těhotná. Rozplývala jsem se nadšením a doufala, že to neskončí u jednoho dítěte. A povedlo se. Dva roky po Justýnce se narodil Kamil.
Snacha mě přiváděla k šílenství
Časem jsem si uvědomila, že moje snacha se sice dětem opravdu hodně věnuje, ale zároveň je cepuje. Neustále jim něco zakazovala a nařizovala všechny činnosti, které musely během dne dělat. A navíc jim připravovala speciální jídla.
"Děti musí jíst zdravě už od útlého věku," poučovala mě, když mi jednou nechala vnoučata na odpoledne. "Měla jsem speciální schůzku s výživovou poradkyní a společně jsme jim sestavily vhodný jídelníček. Prosím tě, nic jiného jim nedávej..."
"Julie, drahá, a nepřeháníš to trochu?" snažila jsem se jí domluvit. "Pestrost je ve stravě důležitá. No a co se stane, když budou občas jíst něco jiného?"
"Bez urážky, mluvila jsem s odbornicí..." zdůraznila poslední slovo a významně zvedla obočí. "Všechno jsem ti napsala. Především žádné sladkosti a rychlé občerstvení. To je nezdravé jídlo, které jim uškodí."
"Julie..." chtěla jsem něco namítnout, ale nenechala mě domluvit.
"Nezapínej jim televizi, nebo už nebudou dělat nic jiného,“ pokračovala, jako by se nic nestalo. "Přinesla jsem různé hry, hrajte si. Líbí se jim to. Jo, a nezapomeň jim dát odpoledního šlofíka. A předtím jim přečti pohádku, knihy tady máš také. Už musím jít. Mějte se krásně a bavte se!"
Děti potřebují i něco jiného
Bavte se... To je opravdu dobrý vtip. Zaprvé, myslím, že to přehání. Vždyť jsou to děti. Kdy mají dělat tyhle věci, když ne teď? Bylo mi jich líto. Za druhé, poslední dobou se necítím dobře, právě jsem se dostala z obzvlášť mizerné rýmy. Neměla jsem sílu hrát si s nimi. Také jsem viděla, jak neochotně se děti dívají na tyhle "skvělé hry", které jim zanechala jejich matka. A navíc nemám ráda, když mi někdo diktuje, co s nimi mám dělat. Vždyť jsem vychovala tři děti!
Rozhodla jsem se, že jim udělám hranolky a nechám je dívat se na kreslené filmy.
"Opravdu se můžeme dívat na televizi?“ zeptala se Justýnka nevěřícně.
Moje snacha je nenechala bavit se. Musely hrát nějaké hry, poslouchat pohádky, které jim vybrala, a jít spát v určený čas. To se mi nelíbilo. Takže jsem to změnila. Myslím, že jsme se skvěle bavili. Když jsme se večer loučili, Kamil mě obejmul a říkal, že jsem nejlepší babička na světě.
Syn se na mě naštval
O pár dní později ke mně přišel na návštěvu Vladimír. Zpočátku jsem byla ráda, ale když jsem viděla jeho vážnou tvář, měla jsem trochu obavy. "Stalo se něco?" zeptala jsem se starostlivě.
"Moc dobře víš, co se stalo, mami," řekl vyčítavě. "Nedávno jsi měla děti a... špatně ses o ně starala."
"Udělala jsem něco špatně?" zalapal jsem po dechu.
"Justýnka naštvaně řekla Julii, že ji nemá ráda, protože jí nedovolí dívat se na ty skvělé kreslené filmy, které viděla u tebe. A zeptala se, proč doma neděláme hranolky," zavrtěl hlavou. "Hranolky? Mami, vážně?"
Pokrčila jsem rameny. "Myslím, že chybu udělala spíše Julie. Doma nemáte opice, jen děti, tak je necvičte!"
"Nebudeš nám říkat, jak máme vychovávat děti!" dodal rozzlobeně.
Od toho dne jsem s Vladimírem a jeho úžasnou ženou mluvila jen jednou. Snažila se mi vysvětlit, jak se dnes vychovávají děti, ale já ji úplně ignorovala. No, možná jsem ji vlastně požádala, aby odešla z mého domu. Pak se můj syn smrtelně urazil a řekl, že se mnou nebude mluvit, dokud se Julii neomluvím.
Samozřejmě se jí nebudu omlouvat. Pořád si myslím, že k výchově přistupuje špatně. Už do toho nebudu zasahovat. Jsem jen zvědavá, kdy Vladimír prozře, protože jsem si jistá, že k tomu časem určitě dojde...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
