
Blahoslav s manželkou si pubertu syna představovali jinak. Jenže ač syna Jindru hlídali, seč jim síly stačily, nebylo to k ničemu. Jeho průšvihy ho dohnaly a z blbosti skončil ve vězení. Blahoslav si oddychl, že se tato skutečnost ve vesnici ututlala. Stačilo ale málo a tajemství jejich rodiny je venku.
Dnes žije syn spořádaný život. Je ženatý a s manželkou vychovávají dvě dcery. Bohužel ne vždy to byl vzorný syn. Jeho mladá léta nám dala pořádně zabrat. S manželkou jsme se hodně natrápili.
Divoká léta našeho syna nás stála zdraví
Máme s manželkou tři děti. Všechny jsme vychovávali stejně. Dvě prošly klidnou pubertou, ale prostřední syn byl problémový. Doslova jsme z něho byli zoufalí. Jindra byl od dětství jako z divokých vajec. Neustále vymýšlel nějaké lumpárny. Kdykoliv se ve vesnici něco stalo, bylo jasné, že v partě průšvihářů nebude chybět právě Jindra. Ale byly to dětské vylomeniny, a tak jsme jim nepřikládali váhu. To, že kluci rozbijí míčem okno nebo očešou někde úrodu meruněk, je na vesnici zcela běžná záležitost.
O to víc hodní byli Jindrovi sourozenci. Nejstarší dcera byla premiantkou třídy. Nikdy by nešla do školy nepřipravená. Sama od sebe byla svědomitá. A nejmladší syn sice nebyl studijní typ, ale byl hodný a klidný. Nejraději pomáhal na zahradě. Povahy našich dětí se nezměnily. Dcera vystudovala vysokou školu a stala se z ní manažerka. Cílevědomá, pečlivá a úspěšná žena. Nejmladší syn je zahradníkem. Má firmu, která se zabývá zahradním designem. Navrhuje vizualizace zahrad a pak je i realizuje. Daří se mu.
Syn byl samý průšvih od dětských let
Když bylo Jindrovi asi šestnáct let, začaly jeho průšvihy přerůstat do trestných činů. Opakovaně byl přistižen, že v samoobsluze ve městě, kam dojížděl na střední školu, ukradl nějaké zboží. Vždy se jednalo o drobnost. Čokoládu nebo lahev alkoholu. „Jindro, sakra, co blbneš? Peníze od nás dostáváš. Můžeš si ty věci normálně koupit? Jestli je to nějaký bobřík odvahy, tak se na to vykašli. Není to legrace. Už máš několik podobných přestupků a za chvíli ti bude osmnáct. Tam legrace končí,“ rozčiloval jsem se opakovaně. Marně. Když to nebyly drobné krádeže v samoobsluze, byly to rvačky na diskotéce.
Když bylo Jindrovi osmnáct, chytnul se špatné party. Toulal se s nimi po nocích. Když jsem ho zamknul v pokoji, vyskočil z okna na střechu garáže a stejně zmizel do noci. Jindra byl nezvladatelný. Hádky u nás byly na denním pořádku. Zkoušeli jsme mu s manželkou promluvit do duše po dobrém. Nepomohlo to. Dostal pár facek, nadával jsem mu, vyhrožoval psychiatrií. Nic. Stále si jel to svoje. Až spadla klec. Jindra byl odsouzen za krádeže kol. Asi z legrace parta jeho kamarádů kradla bicykly před hospodami.
Ostuda jako trám po celé vesnici
Jindra dostal jako nepřímý účastník krádeží tři sta hodin veřejně prospěšných prací. Jenže nám opět lhal. Práce vykonal v částečně a na zbytek se vykašlal, ač nám doma tvrdil, že na ně dochází. A tak se stalo, že mu soud vyměřil za maření výkonu úředního rozhodnutí jeden rok ve vězení s ostrahou. Ve vesnici jsme tvrdili, že syn odjel studovat do zahraničí. Tím, že nejstarší dcera studovala vysokou školu, nikdo se nad informací nepozastavil. Vězení syna napravilo a od té doby sekal latinu.
Chodil do zaměstnání, oženil se a narodily se mu dvě dcery. Syn chtěl změnit zaměstnání a jako podklad k výběrovému řízení potřeboval výpis z rejstříku trestů. Syna nenapadlo nic hloupějšího, než zajít na místní poštu. A tam pracuje největší drbna z vesnice, která taky propálila, že syn byl zavřený. Jindra si myslel, že po letech se nebude trest starý několik let na výpise již zobrazovat. Pletl se a díky této chybě celá vesnice ví, že náš syn byl odsouzen za krádež. Hanbou bych se propadl. A o manželce ani nemluvím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.