Marika (37): Máma strávila část mého dětství ve vězení. Dodnes jí nedokážu věřit natolik, abych ji nechala samotnou u sebe doma

Jednoho dne mi táta oznámil, že já a moje starší sestra budeme muset víc pomáhat v domácnosti, protože máma odjíždí na delší dobu. Dlouho jsem si myslela, že odjela pracovat do zahraničí, aby nám zajistila lepší život. O něco málo později jsem se dozvěděla pravdu.

Mohlo by Vás zajímat:

Honza (29): Neznámé dívce jsem v cukrárně přenechal poslední koblihu. Odvděčila se mi nevšedním způsobem

Pravdu jsem se dozvěděla v obchodě u pokladny

Když jsem po maminčině odjezdu přišla do školy, všichni na mě upřeně hleděli a tiše si mezi sebou šeptali. Nikdo se mnou nechtěl sedět v lavici, dokonce ani moje nejlepší kamarádka Andrea. O přestávce ke mně přišla a bez obalu řekla: „Nemůžu se s tebou bavit. Jsi dcera zlodějky.“ Zarazila jsem se. Nechápala jsem, co tím myslí. „Já nejsem dcera zlodějky, máma jen odjela pryč,“ bránila jsem se. Andrea se jen zasmála a uštěpačně dodala: „Takže jsi ještě ke všemu lhářka.“ Pak se otočila a odešla.

Se slzami v očích jsem běžela domů a naléhala na tátu, aby mi řekl pravdu. Odmítl. Jen mlčel a uhýbal pohledem. Nakonec jsem se ji dozvěděla od bývalé kolegyně mámy, prodavačky v obchodě. Stála jsem u pokladny a podávala jí peníze, když se ke mně naklonila a sykla: „Tvoje máma ukradla hodně peněz a teď za to pyká.“ Polilo mě horko. Bylo mi trapně, hanba mě pohltila. Vyřízená jsem se rozběhla domů.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (34): Psala jsem anonymně blog o svém manželovi. Jednoho dne jsem zjistila, že si ho čte i on

Sestra mě prosila, abych mamince dala druhou šanci

Nechtěla jsem skončit jako ona. Pilně jsem se učila, tvrdě pracovala a dělala všechno pro to, abych se od ní co nejvíc odlišila. A i když jsem tátu měla moc ráda, s příjmením, které nesla moje matka, jsem se nechtěla ztotožnit. Nakonec jsem se rozhodla co nejdříve provdat..

Když nám táta oznámil, že se máma vrací domů, necítila jsem vůbec nic. V té době jsem už byla vdaná, měla vlastní život a její návrat jsem nechala na tátovi a sestře, která s ní nikdy neztratila kontakt.

Po letech jsme se setkaly znovu – na Vánoce u táty. Máma zářila štěstím, že mě vidí. Já ji také, ale důvěra ve mně chyběla. Měla jsem svého malého Tadeáše, svou rodinu a nechtěla jsem, aby její přítomnost jakkoli zasáhla do jeho života. Sestra se mě ten večer snažila přimět ke smíření. „No tak, Mari, každý si zaslouží druhou šanci,“ prosila mě Šárka.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (52): Syn se odstěhoval do Austrálie a došlo mi, jak jsem najednou osamělá. Hledám způsoby, jak se dostat z téhle pasti

Nikdy jsem nepochopila, proč to máma udělala

Zkusila jsem dát mámě šanci a nechala ji hlídat mého syna, zatímco jsem si potřebovala něco zařídit. Když jsem se vrátila, nedokázala jsem se ovládnout. Jako šílená jsem spočítala všechny peníze schované po bytě a zkontrolovala cennosti. Byla jsem neklidná. Nedůvěra ve mně hlodala tak silně, že jsem si nemohla pomoci.

A přestože nic nechybělo, pořád jsem nedokázala pochopit, proč to kdysi udělala. Její vysvětlení mě neuspokojilo, spíš mě ještě víc rozčílilo. Chtěla prý tátovi dokázat, že umí vydělat víc peněz. „Krádeží?“ zeptala jsem se nevěřícně. „Šlo to snadno,“ přiznala. „Malých částek si nikdo nevšímal. A pak se ve mně něco zlomilo. Chtěla jsem víc.“

Nerozuměla jsem tomu. Jak mohla zajít tak daleko? Já i sestra jsme se daly na právo. Stály jsme na opačné straně barikády. A já věděla jistě jediné. Její cestou nikdy nepůjdu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (27): Na seznamce jsem našel skvělou holku. Na prvním rande mě ale čekal pořádný šok