Když Blanka odcházela na rodičovskou dovolenou, doufala, že díky společnému bydlení s rodiči našetří s manželem peníze na koupi bytu. Jenže ouha. Stále žijí od výplaty k výplatě a Slávek odmítá chodit na brigády.
Vyžít tři roky z jednoho platu a rodičovského příspěvku nebylo jednoduché. Narození potomka s sebou nese velkou finanční zátěž. Je třeba nakoupit spoustu věcí a mladé rodině to značně provětrá bankovní účet.
Manžel mi s ničím doma nepomáhal
Se Slávkem jsme byli dva roky, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Přítel se k novince postavil čelem a požádal mě o ruku. Moji rodiče nám navrhli, abychom bydleli v horním patře jejich domu. „Blani, odchovejte u nás děti. Do začátku vám to pomůže. A pak si můžete koupit ve městě nějaký byt,“ nabídli nám moji rodiče. Byli jsme jim za to vděční. Je rozdíl, když se platí hypotéka či nájem, nebo někde bydlí jen za energie.
Když se nám narodil syn, měla jsem plné ruce práce. Slávek mi moc nepomáhal. Po příchodu z práce šel hrát počítačové hry nebo si lehnul a spal. Nějakou dobu jsem ho chápala. Sama jsem pracovala rukama, a tak jsem věděla, že pak je člověk unavený. Nicméně po půl roce, kdy i já měla spánkový deficit, mi došla trpělivost. „Slávku, máš syna. Máš rodinu. Skončila bezstarostná doba. Nejde jen odpočívat, je třeba se starat,“ ruply mi nervy. Slávek se opět ke všemu postavil hezky a začal fungovat jako otec.
Zjistila jsem, jak fungují manželé jiných maminek
Po celou dobu, co jsem byla doma se synem, jsem si nemohla koupit nic na sebe. Nejezdili jsme na výlety, nechodili do kina a oblečení pro syna jsem kupovala z druhé ruky. Slávek totiž odmítal chodit na brigády, aby domů přinesl víc peněz. Přiznávám, že se mi to nelíbilo. Měla jsem za to, že roky u rodičů využijeme k tomu, abychom si trochu našetřili. Jenže nám na konci měsíce vždy zbývalo jen pár stovek. S tímto přístupem na náš vysněný byt nenašetříme.
A pak jsem začala se synem chodit na pískoviště. Tam jsem si povídala s ostatními maminkami. Zjistila jsem, že jejich manželé umějí vydělat peníze na dovolenou u moře, i když rodina žije z jednoho příjmu. Z hovoru vyplynulo, že jejich manželé sice doma moc času netráví, ale rodina je finančně zajištěná. Holky měly hezké oblečení, s manželem občas zajdou na večeři, jezdí na výlety a jednou za rok do zahraničí. Slávek je sice se mnou doma od tří hodin odpoledne, ale pasivně. Radši bych, kdyby šel na melouch jako ostatní.
Manžel nad rámec pracovní doby dělat nechce
Byla jsem plná informací, jak to chodí v jiných rodinách. Začala jsem o všem přemýšlet a došlo mi, že i můj otec, když jsem byla dítě, neustále chodil na brigádu. „Slávku, chtěla bych si promluvit. Už mám dost toho, jak obracíme každou korunu. Nemůžeme si nic dovolit. Peníze, které máme, nám stačí sotva na přežití. Jídlo kupuju ve slevách, oblečení pro malého v sekáči. Pro sebe nekupuju nic, u holiče jsem nebyla dva roky. A to žijeme zdarma u mých rodičů. Kdyby nám neplatili plínky, už jsme v mínusu. To ti to takhle vyhovuje?“ zavedla jsem debatu na téma peněz.
Náš rozhovor skončil hádkou. Slávek striktně odmítl chodit na přesčasy nebo na brigádu. Prý chce pracovat jen tolik, co musí. Víc ani o hodinu. Život je krátký a má rád svoje zdraví. Vlastně Slávkovo řešení bylo jednoduché. Za měsíc nastupuji po rodičovské do práce a budeme mít k dispozici víc peněz. Budu pracovat jako prodavačka a jsem ráda, že mi zaměstnavatel vyšel vstříc. Budu mít jen ranní směny. Pasivní přístup manžela mi ale vadí. Nedokážu se s tím smířit. Vím, že do něj budu neustále šít. Nevydržím sledovat, jak si dospělý muž hraje na počítači místo toho, aby vydělal nějakou kačku pro rodinu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.