Radka (34): Víkend, kdy jsme hlídali mou neteř, mi změnil život. Přítel mi oznámil šokující věc

Pět let. Tak dlouho jsme spolu s Filipem. Když jsme spolu začínali, bylo mi devětadvacet a měla jsem pocit, že mám na všechno čas. Chtěli jsme hodně cestovat a zařídit si naše hnízdečko lásky. Byla jsem přesvědčená, že je to muž mého života, se kterým založím rodinu. A společně zestárneme. Bohužel Filip to cítil jinak, jen mi to jaksi zapomněl říct včas...

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (62): Kvůli plácnutí na zadek nesmím hlídat vnučku. Jsem z toho zoufalá

Toužila jsem se už usadit

Roky utíkaly a já si čím dál víc uvědomovala, že chci rodinu. Že chci být jeho manželka. Že chci děti. Všechny mé kamarádky se vesele vdávaly nebo rodily, jenže já pořád nic. Zařizování našeho bytu mě nějaký čas naplňovalo. Stejně jako naše úžasné cesty po světě. Jenže místo několikatýdenní putování s baťohem bych se raději viděla jako spokojená manželka s dítětem v náručí...

„Filipi, tak kdy se vezmeme?“ ptala jsem se ho občas s úsměvem.

Vždycky mě odbyl. Vždycky měl nějakou výmluvy, proč to odložit. Investice do bytu, splnění cestovatelských snů, nemoci v rodině...

A já pořád poslušně a naivně čekala. Protože jsem ho milovala a věřila, že se to jednou změní. A i on se bude chtít usadit. Neříkám, že o rodině mluvil nadšeně jako já, ale také nic nenaznačovalo tomu, že by s tím měl nějaký problém. Jenže pak přišel ten osudový víkend...

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (30): Manžel měl celý víkend hlídat roční dceru. Panikařil a volal mi 50krát denně

Test rodičovství, který Filip nezvládl

Moje starší sestra zatoužila jet na víkend s manželem pryč a poprosila nás, jestli bychom nepohlídali jejich čtyřletou dceru. Od narození Barunky neměli na sebe pořádně čas. A chtěli si užít romantiku se vším všudy. Moc jsem jim to přála a nadšeně souhlasila. Filip také nebyl proti, a tak jsem vymýšlela nabitý program na celý víkend, aby si to s námi Barča hezky užila. Říkala jsem si také, že to bude skvělá příležitost, jak vidět Filipa aspoň na chvíli v „rodičovské roli“.

Jenže realita mě pořádně překvapila. Filip byl už od prvního dne otrávený. Pořád si na něco stěžoval. Uznávám, že Barča je živější dítě, ale já si s ní čas vždycky užívám.

„Radko, já nechápu, jak to zvládají. To dítě nikdy nezavře pusu!“

„Mně to nevadí, vždyť je to roztomilé...“ usmála jsem se.

Druhý den byl ještě horší. Filip byl z nervózního a ukňouraného dítěte úplně hotový. Barunka totiž ztropila scénu, že nemáme k snídani její oblíbené cereálie. Nakonec jsem to zachránila, ale na odpolední procházku s námi už Filip nešel. Prý si musí odpočinout. A když jsme večer Barču odevzdali a padli na gauč, jen tak mimochodem prohlásil:

„Nějak jsem si uvědomil, že se na rodinu vlastně ještě vůbec necítím...“

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (54): V dceřině rodině supluji roli otce. Když jsem jednou odmítla hlídat vnučku, mladí mě začali vydírat

Pět let života k ničemu

Zůstala jsem na něj zírat. „To myslíš vážně?“

Pokrčil rameny. „No, jo. Asi bych ti to měl říct na rovinu. Nechci děti zatím vůbec řešit.“

„Zatím? Po pěti letech vztahu? Když víš, jak moc si je přeju...?“

„A kdy jsi na to přišel?“ zeptala jsem se naprosto rozzuřeně. „Nevím. Prostě jsem se nad tím nikdy nezamýšlel. Ale tenhle víkend mi nějak otevřel oči...“

Sbalila jsem si pár věcí a odjela na pár dní k rodičům. Potřebovala jsem to rozdýchat. Pět let jsem čekala, plánovala a  věřila, že má stejné sny a plány... A on si „nikdy nezamýšlel“?

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (29): Chceme svatbu a bydlení, ale přítelova nezodpovědnost a utrácení mě děsí. Rodiče ho ale vždy zachrání

Už se na nikoho ohlížet nebudu

Po pár dnech jsem měla jasno. Už nebudu čekat, už jsem promarnila dost času. Filip se nikdy nezmění a já už nemůžu ztratit další roky s někým, kdo si se mou budoucnost ani neumí představit. Mám šílený vztek na něj, ale i na sebe. Že jsem byla tak naivní a měla stále nasazené růžové brýle. Tomu už je ale konec. Tohle už nikdy nedopustím...

Když jsem mu řekla, že odcházím, byl v šoku, ale zároveň mě nijak nepřemlouval. A tak se snažím začít znovu. Bolestně, ale s nadějí, že ještě není vše ztraceno. A vše špatné bude nakonec k něčemu dobré...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (44): Smířila jsem se s tím, že můj manžel nechce děti. Až příliš pozdě jsem zjistila, že je chce s jinou