Bronislav (37): Věčně negativní kolegyně psychicky rozložila celou kancelář. Kvůli ní padají první výpovědi

Sdílím kancelář s pěti kolegy, z nichž je jedna žena. Naše věčně nespokojená kolegyně Erika. Je jí okolo padesáti let a není s ní jednoduché vydržet. Erika je prostě lidská upírka. Vysaje z člověka energii během hodiny.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (33): Kolegyně mi půjčila svůdné šaty. Přineslo mi to nečekané úspěchy, ale nebyla jsem to já

Nikdy nebudu dělat nikomu vola

Nedělní večer. Nesnáším. Představa, že půjdu spát a ráno do práce, kde mě čeká pět dlouhých dní v kanceláři s kolegyní Erikou mě ničí. Jsem přesvědčený, že si nehledám partnerku právě kvůli Erice. Naprosto mi ženský znechutila. Když vidím, jaké blbosti neustále řeší, jaké pitomosti ji rozčilují a jaké drobné nuance vnímá, nemám chuť podobné věci zažívat i v osobním životě. Většinu toho, co Erika řeší je pod mou rozlišovací schopnost.

Nikdy jsem nikomu nedělal vola a byl jsem svůj. Jenže Erika mě můj postoj rozbořila. Když ráno vejdu do kanceláře, pozdravím přítomné hromadným „ahoj“. Jenže kolegyně je dotčená, že jsem ji nepozdravil. Vyžaduje totiž osobní pozdrav. Kolegyně byla jako nepříjemná veš. Neustále mi nedostatečný pozdrav vyčítala, až jsem to nevydržel a změnil se. Normálně vejdu do kanceláře se slovy: „Dobrý den a Eriko, tobě obzvláště.“ Nepoznávám se. Ale nebudu krávu poslouchat celý den, jak dotčeně hláškuje. Všichni do jednoho ji radši adresně zdravíme.

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (32): Bývalá kolegyně se se mnou chtěla sejít. Moje odmítnutí ji možná stálo život

Stejnou chybu člověk dvakrát neudělá

Kolegové se například domluvili, že si objednají jídlo s dovozem. Nezeptali se Eriky, která nám neustále cpe své názory. A jedním z věčně opakovaných je ten, že jídlo z restaurace je hnus. To si naběhli. Do konce směny poslouchali výčitky, že se nezachovali hezky. Měli se alespoň zeptat: „Samozřejmě bych odmítla. Vždyť víte, že jídlo z restaurace nejím, ale vaší povinností je se zachovat objektivně a nevyčleňovat mě z kolektivu.“ A bylo, opět průšvih.

Špatně je, když okno otevřeme: „Ale kolegové, to nemyslíte vážně. Budou mě bolet záda. Okamžitě to okno zavřete.“ A špatně je, když pro změnu okno necháme zavřené: „Okamžitě otevřete okno, nedá se tu dýchat. Smrdíte všichni do jednoho.“ Zkrátka Erika se každý den postará o to, abychom odcházeli domů naštvaní nebo psychicky unavení.

Mohlo by Vás zajímat:

Karin (32): Kolegyně mě pozvala k sobě domů na návštěvu. Tohle už nikdy nechci zažít

Domluvili jsme tajnou akci bez kolegyně

Firemní vánoční večírek se snažíme v přítomnosti Eriky vydržet. I druhý den je náročný. Přijdou totiž výčitky: „Jsem zklamaná. Nejen, že jste mě nikdo nepozval na drink, ale ani jste mi nenabídli odvoz domů. Musela jsem si vzít taxík. To v minulém zaměstnání si mě kolegové jinak hýčkali. Nebyli burani jako vy.“ Už mám keců starší kolegyně plné zuby. Leze mi neskutečně na nervy. Jeden kolega dokonce dal výpověď. Už nemá náladu na její rozmary.

Před týdnem jsme se s chlapy dohodli, že zajdeme po práci na kus řeči a pivko. Erice jsme o akci samozřejmě neřekli. Jestli se to domákne, tak to budeme pár dní poslouchat. Ale nemáme náladu zvát ve svém osobním čase někoho, kdo z nás saje energii. Dokonce jsme přesvědčení, že Erika je lidský upír. Každým rokem se cítíme více a více unavení. Pevně věříme, že Erika v blízké době dodrží svůj slib. Je prý v naší firmě nespokojená a vyhrožuje, že si najde firmu jinou, kde ocení její kvality. Myslím, že se všichni z kanceláře před spaním modlíme, aby to vyšlo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Mirek (42): Nová kolegyně nám neustále něco závidí. Přitom je třikrát do roka u moře a byt dostala od rodičů