Existují sice muži, kterým bezdětnost údajně nevadí, přesto valná většina z nich po ratolestech alespoň tajně touží. Dalibor ví, že kvůli potvrzené neplodnosti vlastní mít nebude, ale ochotně se s pomocnou rukou nabídl alespoň sousedce Tereze, která zůstala s malým synkem sama. Realita ovšem dopadla jinak, než předpokládal.
Když mi bylo třicet, dozvěděl jsem se, pro někoho zdrcující zprávu, a sice že vlastní děti mít nikdy nebudu. Zatímco já bych se s informací klidně a bez obtíží popral, má partnerka Lucie viděla svět náhle úplně jinak. Na to, jak moc mě milovala, (anebo jsem v to alespoň věřil), náhle jsem pro ni ztratil cenu.
„Muž, se kterým nelze mít děti nemá hodnotu,“ sdělila mi nakonec v hádce při bouřlivém rozchodu. To zabolelo, ale neklesal jsem na mysli. „Určitě nebude taková každá, najdeš si jinou,“ uklidňoval můj vnitřní hlas rozdrásané srdce.
Její syn se mi hned zalíbil
Jako na zavolanou se do našeho domu nastěhovala nová podnájemnice. Zprvu jsem jí nevěnoval příliš pozornosti, avšak pár náhodných setkání ve výtahu mě utvrdilo minimálně v tom, že má skvělého synka. Jmenoval se Filip a bylo mu pět. Slušný blonďáček s modrýma očkama, co dovedl vždy pozdravit a v ruce žmoulal nějaký malý modýlek auta, si mou pozornost získal brzy.
Jednou se mi takhle ve výtahu svěřil, že by se mu moc líbilo mít i takové to „staré autíčko“. Do řeči mu však skočila máma Tereza, že na takové věci nemají, protože žijí bez otce, který kamsi zmizel. Buď jak buď, ve Filípkovi jsem se viděl a rozhodl se mu nějaké to „retro“ autíčko, když už se na ně vlastní táta vykašlal, koupit…
Připadal jsem si jako hrdina
Stalo se. Filip měl z modelu na způsob prvorepublikového vozu ohromnou radost a náhlý zájem o mou osobu nastal i u Terezy. Začala více komunikovat a i když mě nikdy nepozvala k sobě do bytu, což jsem v začátcích chápal, tvářila se vážně. Nechala se zvát do kaváren a oddaně mi naslouchala, zvlášť když jsem jí nakonec svěřil i ten svůj osobní problém s neplodností.
Reakce, která byla diametrálně jiná, než od Lucie mě pak zaslepila totálně a já už pomalu, ale jistě přemýšlel o nové rodině. Filípka bych za syna bral hned a Tereza mi přišla milá. Za všechno pořád děkovala a já si připadal jako hrdina. Zvlášť, když mi vyprávěla, jak byl její přítel, otec Filipa nesnesitelný, nevydělával a nic jim nedopřál. Elegantně mě tím vším dostávala tam, kam potřebovala a já se dobrovolně rozhodl jim pomáhat. Pro Filípka jsem stále vymýšlel nějaké dárky, později i pro Terezu. Jenže brzy přišel zvrat…
Sprostě mě využila
V domě jsem krátce po jejich příchodu čas od času zaznamenal i světlovlasého muže středního věku, kterého ovšem nedovedlo mé oko zařadit do žádného patra. Zpočátku mi to bylo jedno, než jsem dvakrát náhodně zjistil, že jezdí do stejného jako Tereza.
Vše mi došlo až, když jsem je jednou viděl v nedalekém obchodním centru. Líbali se a Filip okolo nich skákal s naprostou samozřejmostí. „Takže se zřejmě dali do kupy,“ povzdechl jsem naprázdno. Jenže krátce na to zvonila Tereza u mých dveří s tím, že si Filip usmyslel novou stavebnici Lego a že na ni z jejího platu nemají, jestli bych prý nepomohl. Nechápal jsem. Teprve až, když mi na přímý dotaz, zda náhodou nejsou s otcem Filipa opět spolu, sdělila, že se přece neviděli už roky, pochopil jsem, jak moc mé dobré srdce naletělo.
Na Lego Filípek sice ještě od strejdy Dalibora dostal, ale od té doby se odmlčel, až zřejmě i Tereza pochopila. Ve skutečnosti totiž s otcem svého dítěte byla od začátku. Jen se nikdy nevzali a bydlí každý zvlášť, zřejmě právě proto, aby ona mohla okolí klamat s tím, že je sama a potřebuje tudíž pomáhat. Nevím, jak jiní chlapy, ale já sedl na lep dokonale. Bohužel. Dokonce i kolegové v práci mi později potvrdili, že podobné typy žen skutečně existují a není jich málo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.