
Dan lituje svého rozhodnutí. Nechal se natlačit do manželství se ženou, která to s ním nejspíš od začátku nemyslela vážně. Užívá si s jinými muži, ale rozvádět se nechce. Takhle ji to totiž náramně vyhovuje...
Jsem blbej. Vím to, ale nemůžu si pomoct. Manželka mě doslova tahá za fusekli a já si to nechám líbit. Rád bych se choval jinak, ale prostě to neumím. Tady je můj příběh, třeba se z něho, až ho uvidím napasaný, poučím i já sám.
Lásku jsem našel na seznamce
Vyrostl jsem v Praze, nějaký čas tam žil jako svobodný kluk a po čase mě práce vyhnala do jižních Čech. Tady, ve městě, které nebudu jmenovat, jsem došel k názoru, že bych měl konečně zakořenit, a tudíž si sehnat nějakou babu. A taky do mě hučeli kolegové z práce: „Jsi tu jako kůl v plotě, chodíš do prázdnýho bytu, postel máš studenou, měl bys už konečně sbalit nějakou holku, která ti ji zahřeje!“
To se snadno řekne, ale hůř udělá. Ať jsem se snažil sebevíc, potkat jen tak někoho někde venku či v restauraci tak nějak nejde. Uchýlil jsem se tedy k inzerátům – a našel ji. Ilonu. Byla hezká, trochu krev a mlíko, ale to mi nevadilo, naopak. A brzo byla ruka v rukávě.
Svatba byla a dítě taky
Jak se sluší a patří, požádal jsem ji o ruku. Jejího otce jsem žádat nemusel, žila jen s matkou ve velkém, poněkud zchátralém domě. Nedošlo mi, že se jim hodím nejen jako pracovní síla, ale i jako banka. Jsem totiž povoláním stavař, k tomu ještě tak trochu všeuměl, a navíc jsem si slušně našetřil, když jsem byl léta sám. A tak mě ženské během pár měsíců natlačily do chomoutu. „Nebudete spolu jen na psí knížku, viď že ne, Danečku?“ cvrlikala maminka a Ilonka mě ohmatávala, aby tomu dodala grády. A navíc otěhotněla.
Vzali jsme se. Pár dní na to matka povídá: „Měli byste si dát do kupy podkroví, možná to bude chtít střechu…“ Bylo léto, vzal jsem si dovolenou, makal na baráku, Ilona na podzim porodila kluka, všechno klapalo, jak mělo. Tedy manželský sex upadal, vášeň se pomalu vytrácela, ale připisoval jsem to starostem o dítě a trochu i finančním problémům, které nás začaly s odchodem Ilony na mateřskou trápit. Ale život šel dál.
Oznámila mi, že je zamilovaná
Překulila se zima, na jaře si Ilona vzpomněla, že by chtěla ještě nové auto a ne ledajaké, ale trochu „lepší“, jak říkala. Dopřál jsem jí ho, ale musel jsem makat od nevidím do nevidím, a navíc jsem začal brát i brát různé melouchy o víkendech. Pak chtěla dovolenou u moře, dostala ji. A pak, když byl malému rok, přišla a povídá: „Zamilovala jsem se.“ „Cože?“ A okamžitě mě požádala, abych se odstěhoval, neboť barák je její. A chtěla si tam nastěhovat milence.
Odstěhoval jsem se nedaleko, malého mám věčně u sebe a Ilona
si užívá. A ještě se mi svěřuje! „Představ si, že Igorova žena mu nepůjčí děti, když se s ní nevyspí!“ mi tuhle povídá. Obrátil se mi žaludek na ruby
– to já bych tedy nemohl! Na to jsem se optal: „Kdy se rozvedeme?“ „Nespěchej, miláčku, proč bychom to dělali? Takhle je nám fajn, ne?“ Jak komu! Mně tedy
ne, ale vím, proč se nechce rozvádět, musela by řešit náš společný majetek a
to, co jsem vložil do domu. Pro ni je tohle uspořádání náramně pohodlné.
Měl bych se hodně rychle probrat, protože co se stalo? Igor
skončil v propadlišti dějin a na scéně je Honza! Igora vystěhovala, Honzu
nastěhovala. A zase mi o tom všem povyprávěla.
Měl bych si dupnout a konečně už se rozvést a tuhle kapitolu svého
života uzavřít. Jsem prostě„blbej“, já vím, jenže ji pořád mám tak nějak rád.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.