Daniela (42): Mám konečně vymodlené dítě, ale nejsem šťastná. Byla chyba si najít mladšího partnera

Je mi dvaačtyřicet let a před několika měsíci jsem se stala matkou. Můj partner, který je mladší než já, se na dítě těšil, ale nějak mu nedošlo, že na péči o něj bychom měli být dva. Jsem na všechno sama a bojím se, jestli náš vztah vůbec vydrží.

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (35): Mladší muž mi zamotal hlavu. Chystám se udělat asi tu největší životní chybu

Byla chyba početí odkládat

Mám konečně dítě, a protože je na mně vidět, že už mi není pětadvacet, tu a tam se mě někdo ptá: „A proč jsi čekala tak dlouho?“ Odpověď není jednoduchá. Jednak: Než jsem potkala Milana, měla jsem několik známostí, o kterých jsem si nebyla jistá, nebo nechtěli závazky oni. Panice jsem, jako některé jiné ženy, nepropadala, vždycky jsem věřila, že děti mít budu. Problém byly ovšem kamarádky i moji rodiče. „Kdy už, konečně budu babičkou?“ otravovala mě pořád moje máma.

Můj partner je mladší než já a dnes už vím, že bych to ženám, zejména bezdětným, nedoporučovala. Sice to není žádný bačkora jako starší páprdové, ale mladší muži berou život jinak. Nebojí se do toho praštit a neděsí se ani rodičovství, ale vždycky je tam nějaké ale. Naše známost trvala tři roky, než jsme se rozhodli pro dítě. Žádná chvilka to nebyla, ale nejprve jsme chtěli cestovat a užít si jeden druhého. Takže tady je druhý důvod toho, proč jsem „staromatkou“ Početí jsme odkládali až moc dlouho a dnes už vím, že to byla chyba přizpůsobovat se potřebám mladšího partnera.

Mohlo by Vás zajímat:

Alexandra (38): Já ani můj manžel netoužíme po intimitě. Milovali jsme se jen kvůli početí dítěte

Těhotenství stále nepřicházelo

Když jsem se konečně rozhodla otěhotnět, respektive jsme to chtěli oba, nedařilo se. Naši rodiče i kamarádi nám miminko moc přáli a tušili, že jsme se už k tomu odhodlali, jenž to prostě nešlo. Kamarádky v mém věku nebo o trochu mladší, které nemají děti, říkaly, že jsem jejich naděje, že by se jim to také mohlo podařit najít fajn partnera a mít rodinu. Cítila jsem nátlak ze všech stran a to asi nebylo dobře. „Nic si z toho nedělej,“ utěšovala mě moje máma, „určitě se vám to povede!“

Byly to perné dva roky, mně se blížila čtyřicítka, gynekolog nevypadal zrovna optimisticky a sex se stal trapným tělocvikem. A ještě k tomu jsem měla tak trochu strach, že to Milana přestane bavit a začne se rozhlížet po mladší. Věděla jsem, že dítě chce a že to, že se nám to nedaří, považuje za problém. Umělé oplodnění nepřicházelo v úvahu, partner ho nechtěl. A to byl pro další signál, že by se taky mohl jednoho sbalit a jít o dům dál.

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (39): Na syna jsem čekala několik let a pomohlo až umělé oplodnění. Bohužel krátce po porodu mě jeho otec opustil

Radost vystřídala starost

Nakonec to vyšlo! Téměř šest let od našeho seznámení jsem zjistila, že jsem těhotná! Byl už nejvyšší čas. Bylo akorát 22.prosince, takže jsem ještě dva dny vydržela a dala těhotenský test Milanovi pod stromeček. „Co to je?“ mžoural na něj a chvíli mu trvalo, než pochopil. A pak přišla radost – nás obou a i rodiny, které jsme to ještě zatepla oznámili.

Těhotenství probíhalo v pořádku a předpisově. A máme kluka! Jenže se stalo přesně to, co mi zlí jazykové prorokovali – jsem z mateřství jaksepatří unavená. Partner se sem tam snaží být mi oporou, ale noční vstávání je na mně. A nějaká zábava? Ta se mě netýká. „Večer jdu na pivo,“ oznámí mi partner a já jsem ticho. Pár dní na to se „zdrží v práci“ a včera na mě zkoušel, že by jel s kamarády lyžovat. „Já jsem ti to říkala!“ tvrdí moje máma, „mladší chlap byla chyba!“

Teď tady sedím a přemýšlím o tom, co bude dál. Je mi dvaačtyřicet, mám vymodlené dítě, měla bych být šťastná – ale nejsem. Přemýšlím o tom, jestli jsem neudělala chybu, nebo rovnou dvě – čekala jsem dlouho na toho pravého – a je to vůbec ten pravý? A pak se pár let nezkrotně bavila s mladším mužem, místo abych přemýšlela o tom, že bych už měla být matkou. Bojím se, že náš vztah s Milanem nevydrží a že nakonec zůstanu sama.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (48): Pomáhal jsem sousedce v nouzi a připadal si jako hrdina. Jenže byla to past, celou dobu mě využívala