Dáša (55): Cvičila jsem a zhubla 23 kilo. Pohyb se ale stal drogou devastující mé manželství

Když jsem začala bez jakékoliv změny životního stylu přibírat, měla jsem pocit, že se mi hroutí svět. Ten nárůst nešlo zastavit! Menopauza si vybrala svou daň a mé tělo se měnilo k nepoznání. Každý pohled do zrcadla mě deptal. Začala jsem hledat cesty, jak se vrátit zpět do formy. Dieta a koktejly? Nezabraly! Krémy a přípravky na hubnutí? Vyhozené peníze. Ale pak jsem objevila kouzlo cvičení.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (43): Nechápala jsem, proč manžel tak propadl cvičení. Pak jsem ho jednou přistihla nalepeného na mladé trenérce

Cvičení se mi stalo posedlostí a drogou

Začalo to nenápadně – pár lekcí jógy, pilates a první fitness víkend… Postupně jsem ale přidávala intenzivnější tréninky. Stávala jsem se posedlá svou hmotností, a vážila se i třikrát denně. Po roce jsem měla o dvanáct kilo méně, měření hlásilo výrazný úbytek tuku na úkor svalů! Stala se ze mě jiná Dagmar.

Byla jsem nadšená a také posedlá! Po dvou letech jsem zhubla celkem 23 kilo. „To je skvělé,“ slyšela jsem od kamarádek. „Vypadáš božsky!“ říkala mi trenérka. Jenže něco nebylo v pořádku… Cvičení se pro mě stávalo drogou. Denně jsem potřebovala svou dávku endorfinů, jinak jsem byla podrážděná, protivná a nespokojená. „Miláčku, nemůžeš si dát volno aspoň dnes?“ ptal se mě muž, když jsem s teplotou sedala na rotoped. Jenže já zkrátka nemohla vynechat.

Mohlo by Vás zajímat:

Ema (52): Manžel se v době mé operace choval jako dvanáctileté děcko. Místo aby mě odvezl z nemocnice, opil se namol

Po operaci jsem si myslela, že zešílím!

V průběhu dvou let se změnilo nejen mé tělo, ale i mé myšlení. Byla jsem na sebe hrozně tvrdá, a pokud jsem vynechala cvičení, byl se mnou život k nesnesení. Jenže pak jsem absolvovala drobnou operaci a musela jsem zapomenout několik týdnů na trénink. Myslela jsem, že zešílím! Nemohla jsem se soustředit na nic jiného.

„Neblázni, jsi po zákroku v břiše. Prostě odpočívej!“ mluvil mi do duše manžel. Ale mě to nezajímalo. Být doma v klidu pro mě představovalo děsivou noční můru. „Co když zase přiberu!?“ byla má jediná myšlenka. Když jsem necvičila, byla jsem schopná na muže vystartovat kvůli maličkosti. „Dříve jsi sice měla pár kilo navíc, ale byla jsi šťastnější a já také. Stýská se mi po mé spokojené Dáše. Jdu ven a nevím, kdy se vrátím,“ řekl mi jednou večer Jan a beze slova odešel. Nikdy nic takového neudělal!

Mohlo by Vás zajímat:

Jakub (43): Myslel jsem, že jsem ve formě. Na cvičení tai-chi mě zahanbily energické babičky

Bylo toho moc

Konečně mi začalo docházet, že má posedlost cvičením má i odvrácenou stranu. Nešlo už jen o zdraví nebo vzhled, stala jsem se závislou! Pokud jsem cvičení vynechala, vnímala jsem ten den jako bezcenný a ztracený. Naše manželské neshody se stupňovaly a Jan byl doma méně a méně. Raději zůstával v práci.

„Mami, vzpamatuj se, táta je hrozně nešťastný! Sedí u mě a nechce domů!“ zavolala mi jednoho dne dospělá dcera. A to byl začátek mé cesty zpět. Pokouším se zvolnit, cvičit s rozumem, manželovi říkám, že ho mám ráda a dva večery v posilovně jsem vyměnila za rodinný večer s mým báječným mužem. Věřím, že jsem na dobré cestě.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Věčná dietářka Ilona Csáková našla klíč k hubnutí po padesátce: Snažím se nahrazovat sacharidy spíše bílkovinami