Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Ida oznámila své matce, že bude rodit doma. Ta se s tím odmítá smířit. Každý jejich rozhovor pak končí hádkou.
Ida mi tu šílenost oznámila, jako by šlo o krájení chleba! „Mami, budu rodit doma,“ pronesla mezi první a druhou lžičkou dezertu. „Promiň, asi jsem ti špatně rozuměla!“ vyhrkla jsem. Usmála se na mě a tu příšernost mi zopakovala ještě jednou. Polilo mě horko a začala jsem jí vysvětlovat, jak je to nebezpečné. Porodila jsem dvě děti, dceru císařským řezem. Moc dobře jsem tedy na rozdíl od ní věděla, o čem mluvím! Ida neměla žádnou snahu se se mnou pustit do diskuse. Pouze mi oznámila, že má vše domluvené – s dulou, asistentkou i dětskou lékařkou.
Stále se hádáme
Opakovaně jsem se Idě snažila domlouvat – po dobrém, po zlém, posílala jsem jí odkazy na mediálně známé případy, kdy domácí porody dopadly katastrofálně. Nepomáhalo nic. Jen jsme se hádaly.
„Ido, kdyby ses nenarodila v porodnici císařským řezem, tak tu možná dnes nesedíme! Prosím tě přemýšlej trochu… Víš kolik nemocí a komplikací je dědičných? Ani to tě neděsí?“ opakovala jsem jí dokola. Dcery porod byl totiž velmi komplikovaný. Dvakrát se mi snažila argumentovat nějakými bláboly, ale nyní už jen neustále opakuje: „Mami, už jsme to řešily. Nechme toho.“ Ale jak bych toho mohla nechat? Jsem její matka, je přirozené, že ji chráním!
Strašení nepomáhá
„Iduško, prosím, přečti si příběh, co jsem ti poslala! Kdyby ta paní nerodila doma a miminko mělo normální péči, nemusel z něho být doživotní ležák! Přeci nechceš něco takového riskovat.“ Zavolala jsem jí na začátku minulého měsíce. Od té doby spolu nemluvíme. Řekla mi totiž jen: „Mami, to už nejde snášet, už mi nevolej. Ozvu se ti po porodu,“ a položila to.
Asi chápete, jak mi bylo. Nespala jsem, zhubla pět kilo, a nakonec jsem skončila na antidepresivech. A pak mě napadlo, že bych mohla zkusit promluvit s jejím mužem, ale nevolala jsem mu, mohl mít od dcery instrukce... Počkala jsem si na něj u práce.
Prohrála jsem
„Marku, prosím, domluv jí, vždyť je to celé šílený hazard!“ naléhala jsem a pokračovala reálnými příběhy z nevydařených domácích porodů. Jeho odpověď mě šokovala. „Diano, svou ženu podporuji a souhlasím s ní. Chápu, že s ní nemusíš souhlasit, ale alespoň ji respektuj, je to dospělá žena! “ pronesl důrazně.
Prohrála jsem. Nyní se mohu už jen modlit, aby porod dopadl dobře. Doufám, že má dcera nezpůsobí nějakou strašnou věc nejen sobě, ale i mému vnoučeti.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
