Dita (28): Myslela jsem si, že mě kolegyně podporují. Jenže pak jsem slyšela na záchodě rozhovor, ze kterého jsem v šoku

O tom, že ženy dokáží být zlé, závistivé a zákeřné, jsem se už párkrát v životě přesvědčila. Ale nikdy mě to nesejmulo jako tentokrát. Asi jsem pořád dost naivní...

Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (45): Kolegyně si hrála na kamarádku jen proto, aby mě sprostě okradla. A nebyla jsem jediná

Cítila jsem jejich podporu

Když se v práci rozkřiklo, že naše šéfová odchází na mateřskou, moje první myšlenka byla jasná – to je moje šance. Ve firmě jsem už pár let, mám spoustu zkušeností, jsem spolehlivá a pracovitá a kolegové mi důvěřují. Tedy alespoň jsem si to dlouho myslela. Rozhodla jsme se proto o místo ucházet. A pořádně se na to připravila.

„Dito, ty bys byla ideální,“ řekla mi kolegyně Petra, když jsme se o tom bavily. „Celý tým tě má rád a rozumíš práci nejlíp.“ Podobně se vyjadřovali i další. A já měla velkou radost. A o to víc mě to nakoplo to zvládnout. Pochopila jsem, že i pro ně je lepší, když budou mít nad sebou někoho, koho už dobře znají. Než aby přišel někdo z venku a bylo vše vzhůru nohama. Jenže pak přišla ledová sprcha, kterou jsem vážně nečekala.

Mohlo by Vás zajímat:

Tadeáš (36): Byl jsem na kolegyni chvíli milý. Od té doby je jak pijavice a uhání mě na každém kroku

Vyslechla jsem rozhovor, který mě srazil na dno

Byl běžný pracovní den a já šla na toaletu. Měla jsem tam s sebou mobil a nějak jsem se u něj zdržela. Seděla jsem mlčky v kabince, když vešly dovnitř dvě kolegyně – Simona a Lucie. Podle ticha nejspíš usoudily, že tam kromě nich nikdo není a začaly si povídat.

„Ty jo, Dita se fakt hlásí na to místo?“ řekla Simona posměšně.

„Jo, no,“ odpověděla Lucie. „Taky jsem v šoku. Ona si myslí, jak je oblíbená, ale kdo za ni stojí? Já teda ne. A doufám, že to nevyhraje.“

„No právě! A ještě se tváří, jak kdyby byla nejlepší kamarádka všech. Hlavně že leze šéfce do zadku,“ přidala se Simona.

Seděla jsem tam a cítila, jak mi hoří tváře. Bylo mi zle. A jen jsem se modlila, aby svůj rozhovor ukončily. Další šílená slova jsem už nepotřebovala slyšet. Tohle mi dost stačilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (27): Kolegyně převzala zásluhy za můj projekt a povýšili ji. Bylo na čase jí ukázat, s kým si zahrává

Byla jsem naivní a důvěřivá

Nakonec jsem musela z práce odejít dřív. Nebyla jsem schopná se na nic soustředit. Když jsem kolegyně druhý den potkala v kuchyňce, s velkým úsměvem mě pozdravily a dělaly jako by nic. Měla jsem sto chutí jim vpálit, jaké jsou falešné slepice, ale neudělala jsem to. Ale uvnitř jsem byla zničená.

Večer jsem to ale nevydržela a svěřila se manželovi. „Takže teď nevím, jestli to místo vůbec chci,“ přiznala jsem mu.

Podíval se na mě překvapeně. „Dito, vážně chceš zahodit kariérní postup kvůli pomluvám dvou hloupých ženských? Vždyť se to děje všude. Lidi budou pořád závidět a pomlouvat.“

Věděla jsem, že má pravdu. I tak mě to bolelo. A vnitřně jsem byla na sebe naštvaná, že jsem pořád tak naivní a důvěřivá.

Mohlo by Vás zajímat:

Eleonora (40): Kolegyně si myslí, že můj život je lehký. Pomlouvají mě, ale nevidí, že pečuju o tři děti a domácnost

Nevím, jestli bojovat, nebo couvnout

Po několika dnech přemýšlení jsem se rozhodla – nenechám si tu šanci vzít. Ať si mě klidně někdo pomlouvá. Je to jejich problém, ne můj. Nikdy se přeci nezavděčíte všem.

Od té chvíle se na všechny kolegy ale dívám jinak. A přemýšlím, co se za milými slovy vlastně skrývá. Co se jim honí v hlavě. Už nevěřím jejich falešným úsměvům a podpoře. A asi je to ta nejlepší cesta, jak to celé zvládnout a nenechat se zastrašit. Uvidí se, jak to vše nakonec dopadne. Každopádně to nevzdám jen tak bez boje.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (38): Opilý kolega mi na večírku prozradil šílenou informaci. Může způsobit konec mojí kariéry i kolaps firmy