Dita (53): Syn doma bez vyzvání nehne ani prstem. Budu mu muset udělit životní lekci

Se synem žijeme sami. Když bylo Jakubovi 10 let, rozvedla jsem se s jeho otcem. Dům jsem koupila ještě před manželstvím, a tak jsme v něm se synem zůstali bydlet.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (45): Nechal jsem se přítelkyní ukecat k založení rodiny. Syna miluju, ale nejradši bych byl zase bezdětný

Běžnou práci zastanu sama a je to asi chyba

Úklid celého domu včetně synových prostor zajišťuji já. Kdysi jsem Jakubovi řekla, že jeho prací bude vyklízení myčky a vynášení odpadkového koše. Jenže nejsem důsledná, a tak postupem času i tyto činnosti zůstaly na mně.

Vždy je nakoupeno a v lednici navařeno. Vše stačí jen ohřát v mikrovlnce. Syn si nanosí krabičky do pokoje a jen občas ho napadne, že by je mohl vrátit do kuchyně. Obvykle ho musím požádat, aby nádobí z pokoje donesl. Totéž platí o špinavém prádle. Vyprané prádlo má syn na hromádce v prádelně. Když mu dojde čisté, ví kam si dojít.

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (65): Syn se dal znovu dohromady s bývalou ženou. Mezitím jsem ji stihla škaredě pomluvit

Těžké práce vykonává syn, ale je otrávený

Nemohu říct, že by syn nedělal nic. Kdykoliv ho o cokoliv požádám, udělá to. Sice podle výrazu obličeje není nadšený, ale nikdy mi nic neodmítne. Takže na zahradě zryje záhon, občas poseká trávník, když je potřeba něco přenést, udělá to. I doma na požádání občas pomůže. Ale je u toho unavený nebo otrávený.

Jsou to činnosti nárazové, Jakub má každý den po škole nějaké aktivity s kamarády. Chodí hrát fotbal, tenis nebo basketbal. Obvykle se tedy vrací domů v podvečer. Opravdu mu přeji, aby se setkával s kamarády a sportoval. Jen stále častěji přemýšlím, zda by se neměl jako dospělý muž více zapojovat do prací souvisejících s chodem domu a starostí o sebe.

Mohlo by Vás zajímat:

Zora (39): Pohromadě mě s manželem drží už jen náš syn. Jinak bychom spolu nebyli ani den navíc

Přemýšlím, zda není na čase nechat syna dospět

Jakub bude ještě pár let chodit do školy. Ale když je doma a vejdu do jeho pokoje, válí se buď na posteli s mobilem v ruce nebo hraje hry na počítači. A okolo stolu na zemi leží prázdné lahve od minerálek. "Jakube, už toho mám dost, máš pokoj v hrozném stavu. Vstaň od počítače a odnes lahve do kontejneru," pronesla jsem rázně. "Až dohraju, mami, udělám to," v klidu odvětil.

A takto je to se vším. Jakub je prostě pohodář. V životě se rád baví, ale každodenní činnosti spojené s údržbou oblečení, prostorů k žití nebo jídlem nevnímá. Včera jsem ho poprosila, že potřebuji na zahradě přemístit květináče. Otráveně pronesl: "Už toho mám dost, furt tady něco musím dělat." Celý týden se jen bavil a já se o něj starala. A jeho otrávená reakce na práci trvající 10 minut mě utvrdila v tom, že je na čase něco na našem způsobu žití změnit. Jakub začíná být pěkně líný.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (28): Syn se ještě ani nenarodil a už jsme se s mužem hádali o výchově. Pak přišla rána osudu, která nás usmířila