Dorota (35): Můj bratr je geniální šachista, ale do života nepoužitelný. Když jsem ale zjistila, čím se živí, byla jsem v šoku

Vedle svého bratra jsem si vždycky připadala jiná. David měl odpověď na všechno, byl sečtělý a neuvěřitelně chytrý. Jenže když i ve třiceti stále bydlel u mámy, začínala jsem mít pocit, že si ho žádná nevezme a nakonec mi zůstane na krku i se svou genialitou.

Mohlo by Vás zajímat:

Lea (26): Bratr mi vždycky zakazoval vztah s jeho nejlepším kamarádem. Teď s tímto člověkem sdílím veliké tajemství

Záviděla jsem mu jeho skvělý prospěch

David byl o dva roky starší než já, pohledný, ale jeho chytrost mu paradoxně ubírala na charismatu. Přesto, kdykoli přinesl vysvědčení, naši mu nadšeně tleskali. Vyhrával jednu olympiádu za druhou a jeho vášní se staly šachy, ve kterých exceloval.

Já vedle něj nosila jen průměrné výsledky a u rodičů jsem dlouho těžila ze své roztomilosti. Fungovalo to až do puberty, než táta začal být přísnější a čím dál častěji mi dával Davida za vzor.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzka (34): Tchyně mě stále porovnává s první manželkou svého syna. Není jednoduché žít v jejím stínu

Brácha vyhrával šachy, já chtěla vydělávat

Táta sdílel s Davidem stejnou vášeň pro šachy a tak spolu jezdili na turnaje, které David s přehledem vyhrával. Měli si o čem povídat a já na ně občas žárlila. Mamka, lékárnice, se mě naopak snažila naučit alespoň základní dovednosti budoucí manželky, ale já chtěla něco víc, chtěla jsem cestovat.

Vždycky jsem říkala: „Já budu tlumočnice, je to lepší než hrát šachy a nevydělat si ani na slanou vodu.“ A tak jsem si šla za svým snem. Vystudovala jsem, naučila se plynně pět jazyků a celkem dobře se tím živila. David mezitím vystudoval jadernou fyziku a věnoval se výzkumu za pár drobných.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (37): Požádala jsem kamarádku, aby nám pohlídala dceru. To, co mi ukázala dětská chůvička mě šokovalo

Přišel s nápadem, který mi připadal bláznivý

V klíčovém momentu svého života, kdy jsem se rozhodovala, zda se vdát a mít děti, tedy usadit se, za mnou přišel bratr s nečekaným návrhem. „Nechtěla bys otevřít jazykovou školu?“ zeptal se. Podívala jsem se na něj a chvíli přemýšlela, jestli si ze mě nedělá legraci. „Kde bych na to proboha vzala?“ David bez zaváhání odpověděl „Půjčím ti. Nebo ještě lépe otevřeme ji spolu.“

Nechtěla jsem ho urazit, ale musela jsem být upřímná. „Daví nezlob se, ale podnikání není výzkum. Co ty o tom víš?“ David vzal moje ruce do svých. „Ségra víc, než si myslíš. Chceš děti, chceš se usadit a mít jistotu. A já ti ji nabízím.“ Netušila jsem, co má za lubem. „Vždyť pořád bydlíš u mámy. Co ty o tomhle světě víš?“

Mohlo by Vás zajímat:

Leona (53): Nechápu, že jsem byla tak naivní a hloupá. O dvanáct let mladší koloušek mě finančně vyždímal a odešel

Nakonec jsme se pustili do podnikání spolu

Bratr neváhal ani minutu, posadil mě do auta a vzal na krátkou projížďku. Zastavil před jedním vyhlášeným nočním podnikem. „No super, co tady děláme?“ zeptala jsem se zvědavě. „Je můj,“ odpověděl David s naprostým klidem. „Cože?“ vykulila jsem oči.

David se zasmál. „Ano, je. U mámy bydlím jen proto, abych na sebe nestrhával pozornost.“ Pak mě ještě vzal k jedné benzínce a s tím samým klidem prohlásil, že je taky jeho. Byla jsem naprosto ohromená tím, co jsem se to odpoledne dozvěděla. Do půl roku jsme spolu otevřeli jazykovou školu, která se brzy stala velice úspěšnou.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ignác (49): Jsem zoufalý ze své dcery. Našla prý svou novou identitu a je tak spokojená