Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Zuzanin manžel byl už jednou ženatý a na svou první manželku nikdy nezapomene. Stejně to má i jeho maminka, která na svou první snachu nedá dodnes dopustit. Zuzana se cítí přehlížená a neví, jak s tím bojovat.
Moje manželství je plné výzev, ale tou nejbolestivější je vztah s tchyní. Byla fixovaná na první manželku mého muže, která zemřela před několika lety. A dodnes si ji nepřestala idealizovat.
Žiju ve stínu jeho první manželky
Pavel mi stále říká, že je to pro jeho matku těžké a že se s tím snaží vyrovnat. Ale jak dlouho mám čekat, než mě přestane srovnávat? Každá zmínka o jeho první manželce Markétě je jako neviditelná jehla, která se mi zabodává přímo do srdce.
„Miláčku, jsi pro mě ta nejdůležitější žena na světě,“ říká mi Pavel pokaždé, když vidí, že jsem z toho smutná.
Každá taková chvíle mi jen připomíná, že nikdy nebudu jako Markéta. A že mě jeho matka pravděpodobně nikdy nepřijme. Rodinné oslavy pro mě vždy byly jako minové pole. Na jednu stranu jsem chtěla být sama sebou, ale zároveň jsem nechtěla ranit tchyni, která nikdy nezapomněla zmínit Markétu.
Jeden den byl obzvlášť těžký, protože jsme slavili výročí svatby tchyně a tchána. Seděla jsem u stolu a nasazovala falešný úsměv, zatímco tchyně opět začala vyprávět svůj oblíbený příběh o Markétě. „Pavle, tvoje Markéta vždy měla úžasný organizační talent,“ pronesla nadšeně.
„Nemohli bychom se bavit o něčem jiném?“ pokusila jsem se jemně změnit téma, ale ignorovala mě.
„Pamatuješ, jak nám jednou připravila překvapivou večeři?“ pokračovala dál, aniž by si všimla mé snahy stočit rozhovor jiným směrem.
Zírala jsem do talíře a snažila se neukázat, jak moc mě to bolí. Kolikrát ještě budu muset poslouchat ten stejný příběh?
Měla jsem toho dost
Po nějaké době jsem si všimla, že Pavel je jiný. Byl uzavřený do sebe. Snažila jsem se s ním mluvit, ale mé otázky narážely na zeď mlčení. Jeho chování mě znepokojovalo, a tak jsem se rozhodla podívat se do jeho telefonu, když ho nechal ležet na nočním stolku. To, co jsem uviděla, mě šokovalo. Na tapetě telefonu měl fotku Markéty.
„Pavle, proč máš v telefonu Markétinu fotku?“ zeptala jsem se.
Neřekl nic. Jen si těžce povzdechl, jako by nevěděl, jak to vysvětlit. Cítila jsem, že něco skrývá, a jeho mlčení jen prohlubovalo mou nejistotu. Byl to jen sentiment? Žal? Nebo něco víc? Věděla jsem, že ho musím přimět k upřímné odpovědi. Nemohla jsem dál žít v nevědomosti. „Pavle, musíme si promluvit,“ začala jsem. Snažila jsem se, aby se mi netřásl hlas, i když se mi srdce rozbušilo.
„O čem?“
„O Markétě a o tom, jak je stále přítomná v našem životě,“ řekla jsem a podívala se mu přímo do očí.
Neklidně se zavrtěl na pohovce. „Zuzko, není to pro mě jednoduché...“
„Není to jednoduché ani pro mě. Cítím se jako duch, vždycky jsem v jejím stínu. Potřebuju vědět, co k ní doopravdy cítíš.“
Pavel dlouho mlčel, což mou frustraci jen prohlubovalo. „Prostě na ni nedokážu zapomenout,“ přiznal tiše, jako by se za ta slova styděl.
Když jsem to slyšela, uvědomila jsem si, že musím pochopit, proč se tak urputně drží minulosti. Pak mi to došlo. Možná jediný způsob, jak něco změnit, je promluvit si s tchyní...
Konfrontace s tchyní přinesla výsledek
Trvalo mi několik dní, než jsem našla odvahu, ale nakonec jsem ji navštívila. Srdce mi divoce bušilo, když jsem zvonila u jejích dveří.
„Zuzko, to je milé překvapení!“ usmála se, když mi otevřela.
Vešla jsem dovnitř a snažila se ovládnout své emoce. Věděla jsem, že tahle konverzace je klíčová pro můj klid a moje manželství. „Musíme si promluvit o Markétě,“ řekla jsem přímo a posadila se ke kuchyňskému stolu. „Proč o ní pořád mluvíte? Proč si ji neustále idealizujete?“
„Markéta pro mě byla jako dcera. Její smrt byla obrovská rána. Nevím, jak se s tím vyrovnat,“ přiznala a hlas se jí trochu třásl.
Když jsem to slyšela, začala jsem s ní soucítit. Celé roky jsem byla porovnávána s někým, kdo pro ni znamenal celý svět.
„Chápu, že jste ji milovala, ale ubližuje to mně i Pavlovi. Nemůžu být někým, kým nejsem...“ řekla jsem a pokusila se potlačit slzy.
Tchyně se na mě podívala, jako by mě poprvé vnímala jinak než jen druhou manželku svého syna. „Nikdy jsem nechtěla, aby ses se tak cítila,“ řekla tiše.
Rozhovory s manželem a tchyní něco změnily. S Pavlem jsme začali pracovat na obnovení našeho vztahu. Jednoho večera jsme učinili důležité rozhodnutí, musíme si nastavit jasné hranice. Uvědomil si, že musí čelit svým vzpomínkám na Markétu, ale chce, abychom to zvládli společně. „Nechci, aby ses cítila přehlížená a druhořadá,“ řekl mi jednoho večera a pevně mě objal. „Jsi pro mě ta nejdůležitější žena na světě.“
Teď už jsem věděla, že to myslí vážně. Budoucnost patří nám. Jen my rozhodneme, jak bude vypadat...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
