Když se Eva seznámila s Lukášem, všimla si, že je trochu puntičkář a pedant. Ale uhranul ji natolik, že vůbec nepřemýšlela, jak těžké s ním bude soužití.
Lukáše jsem potkala na vysoké a už na přednáškách byl velice pečlivý. Sedával přede mnou a neustále plnil stránku za stránkou ve svém skvěle označeném sešitě malým a úhledným písmem. Byl šampionem v psaní poznámek, a tak jsem neváhala ho oslovit a půjčit si je od něj, když jsem delší dobu chyběla. Díky tomu jsme se také začali bavit čím dál víc, a nakonec mezi námi přeskočila jiskra.
Přítel sestavil podrobný plán, podle něhož jsme fungovali
Lukáš začal po škole pracoval v architektonické firmě, kde chválili jeho smysl pro detail, odhodlání a rychlost. To, jaký je neskutečný perfekcionista a plánovač, jsem si ale uvědomila naplno až tehdy, kdy jsem se k němu nastěhovala. Všechno muselo být přesně na svém místě, každá věc měla určený prostor a nedej bože, když jsem něco položila jinam. Nejdřív mi to nevadilo. I já měla ráda pořádek, takže jsem se rychle přizpůsobila nové realitě. Jenže Lukáš byl v tomto ohledu velmi náročný. Naštěstí úklid nevyžadoval jen od mě a nebránil se tomu sám si vzít do ruky vysavač nebo mop.
Postupem času vytvořil denní a týdenní plán. Sepsal hezky do tabulky rozvrh denních úkolů. Dívala jsem se na to s úsměvem a snažila se to nekomentovat. Koneckonců, dobrá organizace je základ. Lukáš měl na plánování talent a šlo mu to dobře. A dokud to usnadňovalo náš každodenní život, neviděla jsem v tom problém.
Rozčílilo ho, že jsem narušila harmonogram
Uplynuly měsíce a já už znala Lukášův harmonogram nazpaměť. Všechno běželo podle jeho plánů jako dobře promazaný stroj. Pak se ale objevil první problém. V neděli večer začali vysílat nový zábavní pořad a já ho chtěla sledovat. Myslela jsem si, že to skvěle vychází, protože jsem obvykle v tuto dobu žehlila. Takže jsem rozložila žehlicí prkno, zapnula televizi a začala žehlit. O patnáct minut později stál Lukáš mezi mnou a obrazovkou.
„Neměla bys při žehlení sledovat televizi,“ řekl káravým tónem. „Ta televize tě rozptyluje. Koukáš na ni a nesoustředíš se na žehlení.“ Nevěřila jsme svým uším a jasně mu řekla, že to není závod, že tu hromadu prádla přeci vyžehlím, a to je důležité. Na to mi odpověděl: „Jde o to, že žehlíš pomaleji. Skončíš později a narušíš harmonogram. A navíc spotřebuješ víc elektřiny.“ Musela jsem se fakt smát, což ho ještě více rozčílilo.
Řekla jsem příteli, že žít podle tabulek mě nebaví
O několik měsíců později jsme vyrazili na zaslouženou dovolenou, kterou jsem si ale vůbec neužila. Lukáš se ale na naši cestu připravoval několik týdnů. Přečetl všechny dostupné průvodce, vytvořil seznam míst, která musíme vidět a naplánoval každý den do nejmenších detailů. A tak bylo přesně určeno, kdy se budeme válet na pláži a kdy běhat po památkách. Byla jsem z toho už dost otrávená, ale neměla sílu mu odporovat.
Po návratu z dovolené se Lukášova posedlost plánováním ještě prohloubila. Nalajnoval každý náš den skoro na minutu a každá odchylka nebo moje stížnost na to, že chci něco jinak, se mu nelíbila. A já si říkala, že snad budu muset chodit se stopkami i na záchod, abych náhodou neporušila nějaký plán.
Začínalo mě to štvát, Lukášovi jsem tedy vážně řekla, že takový život mě nebaví, a že jestli se něco zásadně nezmění, odejdu od něj. Byl dost v šoku. Nejspíš jsem mu tím narušila všechny dlouholeté plány. O tom, kdy přesně budeme mít svatbu, kam pojedeme na svatební cestu a další dovolené, kolik porodím dětí... Ani bych se nedivila, kdyby už měl vybraná jména, koníčky a školy, které jednou budou navštěvovat. A tak mi slíbil, že se pokusí svůj přístup změnit. Dala jsem mu tedy šanci a jsem zvědavá, zda se mu to podaří...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.