Františka poskytla domov vnučce a dceři, která měla po rozvodu, ale místo vděku se dočkala jen využívání. S Táňou to jde z kopce a vyhýbá se odpovědnosti. Františka se trápí nejen kvůli dceřinu chování, ale i kvůli vnučce, jež všechno špatně nese...
Když se Táňa vrátila domů po rozvodu, bylo mi jí i Aničky strašně líto. „Mami, nemáme kam jít,“ vzlykala do telefonu. Ani chvíli jsem neváhala a řekla, že dveře má u mě vždycky otevřené. Společně všechno zvládneme, utěšoval jsem ji.
Dcera pořád někde trajdá a mně se to vůbec nelíbí
Zpočátku se zdálo, že se vše obrací k lepšímu. Táňa se z nejhoršího vzpamatovala, našla si novou práci a znovu vypadala spokojeně. Všechny tři jsme si užívaly hlavně společné “holčičí večery” a vypadalo to, že naše soužití bude fungovat. I na Aničce bylo vidět, že se zklidnila. Už nemusela poslouchat dennodenní řev a hádky.
„Mami, budu dnes spát u kamarádky,“ oznamovala mi Táňa čím dál častěji. Večerních a nočních výletů přibývalo a návraty domů pozdě v noci nebo dokonce ráno se mi vůbec nelíbily. Občas z Táni táhne alkohol a pak třeba půl dne prospí. Jednou jsem ji přistihla, jak si bere nějaké peníze z mojí peněženky. „To jsi nemohla říct, že potřebuješ půjčit?“ snažila jsem se jí domluvit, ale jen se ušklíbla. Peníze mi doteď nevrátila a navíc skoro celou domácnost táhnu já.
Chová se příšerně a já se za ní stydím
Zvykla si, že se zkrátka o všechno postarám, o domácnost i o Aničku. A tak si vesele trajdá jak pořádně nezodpovědná matka. Navíc jsem se dozvěděla od sousedky, že ji několikrát viděla v nedalekém baru, po každé s jiným mužem. Jak já se styděla!
Anička se ke mně přitulila. „Babi, proč je máma pořád pryč?“ ptala se mě tiše. Bylo mi z toho do pláče. Konečně se nějak vzpamatovala z odchodu od svého výbušného a bláznivého otce a teď ji trápí i máma.
Nevím, jak dál, dochází mi síly
„Táňo, musíme si promluvit,“ řekla jsem jí, když se jednou objevila doma po několika dnech. „Takhle to dál nejde. Nepřispíváš už na domácnost, Anička tě skoro nevidí, a já už to nezvládám.“ Jenže místo omluvy na mě spustila. „Ty mi chceš řídit život? Už nejsem malá, mami! Anička vypadá spokojeně, tak co řešíš?“ Její slova mě bodla přímo do srdce. Copak to vážně nevidí, jak se ničí a trápí tu nevinnou malou holku?
Už nevím, co mám dělat. Miluji svou dceru, vždycky jsem se jí snažila pomoci, ale cítím se vyčerpaná. Dívám se, jak to s ní jde pomalu, ale jistě z kopce. A bojím se, kam až to může zajít. Vidět Aničku, jak se trápí, mi také láme srdce. Jen doufám, že Táňa brzy pochopí, jak hluboko klesla, a znovu se vzpamatuje.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.