Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Vztahy na pracovišti jsou ožehavá záležitost. Někdy vzniknou hodně rychle a člověk až pak zjišťuje, do čeho se to zapletl. Hana si začala se svým nadřízeným, jenže později zjistila, že jí něco tají.
Můj šéf Marek pro mě vždycky byl výjimečný, charismatický, tajemný a především nedostupný. Nedávno naše firma uspořádala teambuildingovou akci a pod vlivem alkoholu mě Marek překvapil polibkem. Nebránila jsem se.
Románek se šéfem mě lákal
Svěřila jsem se s tím své kamarádce Petře, kterou znám snad celý život. „Můj šéf mě políbil...“ začala jsem váhavě.
„Tvůj šéf? Jsi si jistá?“ vykulila oči.
„Ano.“
„Musíš být opatrná. Je to tvůj šéf... mohlo by se to pěkně zkomplikovat...“ varovala mě.
„Vím... ale něco v jeho očích mě nutí pokračovat v tom. Jen mám strach z následků.“
Petra se smutně usmála. „Jestli si myslíš, že to stojí za to riziko, jdi do toho. Ale nezapomínej používat také hlavu...“
Její slova mi zůstala v hlavě, když jsem se večer vracela domů. Na jedné straně jsem cítila vzrušení z románku s Markem. Na druhé jsem měla strach z možné ztráty práce a všeho, co jsem za ta léta vybudovala.
Promluvili jsme si o tom
O pár dní později, když už všichni odešli z kanceláře, Marek přišel k mému stolu. „Ten polibek... možná to bylo příliš spontánní, ale opravdu k tobě něco cítím,“ přiznal a upřeně se na mě díval.
„Nevím, co na to říct...“ odpověděla jsem upřímně.
„Nechci, aby to ovlivnilo naši spolupráci. Ale pochopím, jestli potřebuješ čas. Nebo pokud nemáš zájem...“ řekl klidným hlasem.
Chvíli jsem mlčela a snažila se uspořádat si myšlenky. „A co když se rozhodnu dát tomu šanci?“ zeptala jsem se a podívala se na něj.
Marek se jemně usmál. „Pak se budu snažit být tím nejlepším chlapem, jakého si dokážeš představit.“
Něco mi tajil
Jednoho dne jsem si po obědě všimla, že Marek mluví s nějakou cizí ženou. Rozhodla jsem se nezasahovat ani nedělat scény, ale zvědavost nakonec zvítězila. „Marku, kdo to byl?“ zeptala jsem se, když jsme se potkali v kanceláři.
Podíval se na mě s mírným rozpaky. „Jen... známá. Nic důležitého.“
Jeho odpověď mě nepřesvědčila. Skrývá přede mnou něco? Snažila jsem se zbavit pochybností, ale stále se mi vracely. Svěřila jsem se s tím Petře, jejíž skepse byla nyní ještě zřetelnější. „Možná je v tom něco víc, než ti říká. Neměla bys to ignorovat,“ poradila mi.
Tu nejistotu jsem nedokázala snášet dál, proto jsem se rozhodla Marka konfrontovat. Potřebovala jsem znát pravdu. „Myslím si, že přede mnou něco tajíš. Kdo byla ta žena?“ zeptala jsem se ho, když jsme se octli sami v kanceláři.
Jeho tvář ztvrdla. „Nedělám nic špatného, ale nemůžu o tom mluvit,“ řekl vážně.
„Jak ti mám věřit, když ke mně nejsi upřímný?“ zeptala jsem se.
„Prosím, pochop to. Není to tak jednoduché. Ale nikdy bych ti neublížil,“ dodal s naléhavostí v hlase.
Jeho slova otřásla mojí důvěrou. Musela jsem najít způsob, jak odhalit, co přede mnou skrývá.
Řekl mi pravdu
Pustila jsem do pátrání, prohledávala jsem sociální sítě a hledala cokoli, co by mohlo vysvětlit Markovo podivné chování. Nakonec jsem narazila na fotku, která na celou věc vrhla nové světlo. Byl na ní s tou ženou v situaci, která jasně naznačovala, že k sobě mají blíž, než tvrdil.
„Kdo to je?“ uhodila jsem na něj hned druhý den ráno a ukázala mu obrázek na telefonu.
Marek zbledl. „To... je moje bývalá partnerka. Byli jsme spolu, než jsi nastoupila do firmy. Naše vztahy byly komplikované, a proto jsem se rozhodl to tajit.“
Zmlkla jsem a snažila se jeho slova vstřebat. „Proč jsi mi to neřekl dřív? Proč jsi to přede mnou tajil?“ pronesla jsem po chvíli.
„Bál jsem se, že tě ztratím,“ odpověděl tiše, téměř prosebně.
„Nevím, jestli ti můžu věřit, Marku. Zklamal jsi mě...“ řekla jsem smutně a odešla z jeho kanceláře. Cítila jsem zklamání a zradu, moje sny o společné budoucnosti se zhroutily jako domeček z karet. Co když to není jediná věc, kterou mi tají? Kolik takových poměrů má? A co když časem skončím jako ta žena?
Chci někoho, komu můžu věřit
Každé setkání s Markem mi připomínalo jeho zradu. Snažila jsem se udržet profesionalitu, ale měla jsem pocit, že balancuji na hraně. Pochopila jsem, že musím rozhodnout o své budoucnosti – zda zůstat ve firmě, nebo si najít jinou práci.
Nakonec jsem se rozhodla podat výpověď. I když jsem měla strach z toho, co přijde, cítila jsem, že je to jediná možnost, jak znovu najít klid.
Petra byla na mé rozhodnutí hrdá. „Víš, že tu pro tebe budu vždycky, ať už se rozhodneš jakkoli,“ řekla a pevně mě objala.
Můj život se začal měnit. Rány, které mi Marek způsobil, se budou hojit dlouho, ale jsem přesvědčená, že jsem udělala krok správným směrem. Našla jsem v sobě sílu začít znovu a doufám, že jednou potkám někoho, komu budu moct opravdu věřit...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
