
V případě Heleny by se dalo říct, že si člověk zvykne na ledacos a možná dokonce nabude dojmu, že ho už nic nepřekvapí. Když ale ten druhý neustále podvádí, život má stále v záloze pár nečekaných tahů, kterými zamíchá karty osudu.
Pepa mě okouzlil svým charismatem a výřečností, nic pro něj nebyl problém. Byl skvělý improvizátor a když něco nešlo podle plánu, okamžitě našel jiné řešení. Tehdy jsem to vnímala jako obdivuhodnou vlastnost, která mě k němu přitahovala. Dnes bych ale řekla, že jsem sňatkem nemusela tolik spěchat. A jak se ukázalo, jeho schopnost okouzlit nebyla výjimečná jen pro mě.
Věřila jsem, že jsem pro něj jediná
Dodnes věřím, že když mě Pepa žádal o ruku, v ten moment mě skutečně miloval. Byli jsme nerozluční, nemohli jsme se od sebe hnout ani na krok. Toužili jsme po sobě několikrát denně a já byla bezhlavě zamilovaná. Moje nejlepší kamarádka Jana mi ale opakovaně říkala: „Ten člověk se, Helí, nikdy nezmění. Hlavně si ho neber!“
Dobře jsem věděla, proč mě varuje. Pepa byl vyhlášený sukničkář, největší široko daleko. Přesto jsem měla růžové brýle, slyšela jsem všechna varování, chápala je, ale odmítala jim uvěřit. Když přišel s žádostí o ruku, byla jsem přesvědčená, že se kvůli mně změní. „Helí, budeš toho strašně litovat.“ Snažila se mě přesvědčit do poslední chvíle, Jana.
Začala jsem se dozvídat o jeho nevěrách
Po svatbě jsem se chtěla věnovat jen svému muži. Odstřihla jsem se od přátel a téměř i od rodiny, soustředila se jen na Pepu. Během prvního těhotenství se ke mně ale donesly první zvěsti o jeho nevěře.
Když přišel domů a já na něj udeřila, odzbrojil mě luxusními, drahými hodinkami. Nasadil mi je na zápěstí a se smíchem pronesl: „Teď už si nás, mě a mého malého šampiona, co nosíš pod srdcem, budeš hlídat.“ A pak dodal s naprostým klidem: „Nikdy bych ti neublížil, lásko.“ Zalhal mi do očí.
V den, kdy jsem mu porodila syna, mi přišla zpráva: „Gratuluji, zplodila jsi dalšího děvkaře s jeho geny. Víš, že ti celou dobu není věrný?“ Číslo bylo neznámé. Když jsem na něj zkusila zavolat zpět, telefon byl vypnutý. Znovu jsem na Pepu udeřila, sotva mě propustili z porodnice. Tentokrát mě ale umlčel jinak. Daroval mi nádherné zlaté náušnice.
Když mi daroval dům, tušila jsem, že to není jen tak
Avantýry pokračovaly. Já se starala o děti a domácnost, zatímco Pepa nosil domů velké peníze, aby nás zajistil. Nemohla jsem si stěžovat, až na neustálé problémy s pohlavními nemocemi. Časem jsem si musela přiznat, že je mi sice nevěrný, ale kupoval mi drahé kabelky, šperky, dovolené, tak jsem mu jeho hříchy odpouštěla.
O svých záletech nikdy nemluvil, ale věděl, že já vím. Byl ke mně vždy neuvěřitelně hodný, a tak jsem jeho nevěru brala skoro jako diagnózu. Pak ale přišel s nečekaným dárkem. Koupil mi dům. Přivezl mě k němu a s úsměvem řekl: „Ten je celý tvůj lásko.“
Něco mi říkalo, že to není jen tak. „Co se stalo tentokrát? Jestli mi tedy dokážeš říct pravdu.“Pepa se otočil, vzal mě za ruce a s klidem pronesl: „Mám ještě jednu rodinu. Syna a dceru. Už to nechci skrývat.“ Zůstala jsem stát jako opařená. „Ty chceš odejít od nás?“„Dlouho jsem nad tím přemýšlel. Stárnu. Do ní jsem se zamiloval.“ „Kdo to je?“ Už jsem byla jen zvědavá, která mi přebrala muže. „Je to Jana.“ To byla pro mě poslední kapka.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.