Helena (43): Našla jsem talentovanou malířku na zvelebení našeho domu. Kvůli její práci jsem se nakonec musela odstěhovat

Náš obývák se mi nikdy moc nelíbil. Bydlíme v krásné vile, kde jsme si vždycky přála mít nějaké hezké umělecké dílo. Měla jsem pocit, že náš dům neříká vůbec nic o tom, jací jsme. Chtěla jsem, aby to u nás nějak žilo, aby se v tom prostoru dalo dýchat, smát, tvořit. Tak jsem oslovila muralistku, na kterou jsem narazila na Instagramu. Měla zajímavý styl – barevný, divoký, trochu surrealistický.

Mohlo by Vás zajímat:

Dominika (29): Moje kamarádka je vášnivá malířka, ale dělá hrozné mazanice. Horší dárek jsem v životě nedostala

Vybrala jsem skvělou umělkyni

Manžel z toho nebyl moc nadšený. Prý zbytečný výdaj za nějaký kýč. Ale nakonec souhlasil. Vlastně mě tehdy docela překvapilo, jak rychle ho ta negativita přešla. První den, co k nám malířka přišla, si s ní docela rozuměl. Nabídl jí kafe, diskutoval o barvách, chlubil se, že se v umění docela vyzná. To jsem o něm do té doby netušila.

Byla hezká. To mi došlo hned, ale neřešila jsem to. Vysoká, s dlouhými prsty, výraznýma očima, trochu jako kluk. Mluvila klidně, ale sebevědomě. A její práce byla fakt dobrá. Když začala malovat první tahy, měla jsem pocit, že se u nás doma konečně něco mění.

Jenže pak jsem si začala všímat drobností. Manžel u ní trávil víc času než já. Chodil z práce dřív, nosil jí pomeranče a minerálky, pouštěl jí hudbu. Prý že mu připomíná staré časy, kdy maloval graffiti. Když jsem se ho na to ptala, odbyl mě: „Ale vždyť jsem ti to říkal, jen mě nikdy neposloucháš.“

Mohlo by Vás zajímat:

Týna (28): Toužila jsem zažít lásku jako z románu. Nečekala jsem, že mi ji přinese má oblíbená kniha

Nemohla jsem se na ni dál dívat

Jedno odpoledne jsem přišla domů dřív. Malířka byla pryč, ale v popelníku na balkoně byly dvě cigarety a na stolku dvě skleničky od vína. Začala jsem být paranoidní. Prohlížela jsem mu telefon, ale nic nenašla. Jednou jsem jí ale napsala z jeho čísla, schválně, pod záminkou, že mám zájem o další zakázku. Odpověděla až pozdě večer. Krátce. Chladně.

Když byla malba hotová, zeď s malbou byla nádherná, ale mezi námi se něco změnilo. Panovalo zvláštní ticho. Manžel byl neustále nervózní, podrážděný, přehnaně milý. Po pár týdnech přiznal, že s ní spal. Tvrdil, že jen jednou. Nevěřila jsem vlastní uším a všechna znamení, která jsem vídala, byla opravdová.

Odešla jsem. Vzala si jen oblečení a knihy. A i když jsem to nechtěla, ten obraz zůstal. Pořád na té zdi je. V domě, který jsme si spolu koupili a který jsem zařizovala já. Nemohla jsem se na něj dívat. Ani na manžela, ani na ten obraz. Prostě tohle bych nezkousla.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (31): Myslela jsem si, že jsem konečně našla normální vztah. Pak jsem ale objevila jeho tajný zápisník