Ivan se oženil s Jarmilou před dvěma lety po roční známosti. Už od začátku musel Ivan čelit narážkám na své nedostatečné vzdělání. Ivan se vyučil totiž zedníkem.
S Jarmilkou se milujeme. To, že já mám jen učební obor a ona vysokou školu nebereme vůbec vážně. Jarmilka pracuje ve škole jako učitelka a já podnikám ve stavebnictví.
Podnikání v naší republice není žádný med
Už od začátku nesla Jarmilky rodina těžce, že jsem pod jejich úroveň. Otec Jarmilky je vysokoškolský profesor, matka lékařka, manželky sestra je právnička, její manžel je taky právník, jen já jsem zedník. Nedávali mi to okatě najevo, jelikož jsou kultivovaní, ale tlačili na Jarmilku, aby se se mnou rozešla. "Jarmilo, až odezní zamilovanost, co vám ve vztahu zbyde? Nebudete si mít o čem povídat, intelektuálně jste každý někde jinde," nabádal otec svou dceru. A když navíc zjistili, že i moji rodiče jsou pouze vyučení, už své rozladění skrývat nedokázali.
Svým způsobem měli pravdu. Když jsem jim byl představen osobně, schválně vedli hovor o knihách a divadelních hrách. A já se samozřejmě nechytal. Knihy nečtu. Do divadla moc nechodím. A na jejich dotaz, co mě baví z kultury jsem odpověděl pravdivě: "Kino. Mám rád sci-fi. Marvelovky, Strážci galaxie, Avengers nebo Deadpool. Říká vám to něco?" Samozřejmě nic. A všichni na sebe dělali nenápadná gesta opovržení. Jen Jarmilka mě pod stolem chytila za ruku a podpořila mě, že jí tyto filmy baví taky. I s vysokou školou. Bylo mi jedno, co si myslí její rodina.
Není dobré dát na první dojem
Jarmilka vydělávala jako učitelka to, co já jsem vydělal za týden. Ještě jsme spolu chodili a já jí koupil hezké oblečení, kabelku a jezdili jsme na dovolené. Dokonce jsme byli na týden na Maledivách. V ten moment její rodiče zbystřili. Při návštěvách se začali nenápadně vyptávat, kde na takový luxus beru. "Víte, mám šikovné ruce. Jsem přesvědčený, že šikovný řemeslník, který u práce umí i přemýšlet vydělá víc jak manažer. A rozhodně víc než učitelé ve školství nebo lékaři v nemocnici. Já navíc zaměstnávám tři lidi a to už se bavíme zase o něčem jiném," vrátil jsem jim úder.
Když jsme začali s Jarmilkou společně žít, zrekonstruoval jsem byt po babičce. Z bytu s umakartovým jádrem jsem udělal moderní byt s velkou koupelnou. Byt byl situován na západ, takže celé odpoledne svítilo do obýváku sluníčko a to dodávalo celému prostoru jemný nádech. Krásně vynikly bílé skříně a dřevěné podlahy, kožená sedací souprava a smetanová kuchyňská linka. Stálo to balík, ale nelitoval jsem ani jedné koruny. Byt o pěti místnostech v centru města byl na celý život. A já ho s Jarmilkou chtěl žít.
Najednou jsem celé rodině dobrý
Ještě před svatbou měli Jarmilky rodiče v bytě havárii. Praskla jim odpadní hadice u myčky a voda vytopila kuchyň. Zničila plovoucí podlahu a samozřejmě týden před Vánoci nesehnali nikoho, kdo by byl ochotný jim pomoci. Jarmilka mě požádala, zda bych nepomohl. Ve čtyřech jsme naběhli k Jarmilky rodičům do domu a během týdne měli vyměněnou podlahovou krytinu, sestavenou kuchyňskou linku zpět na místě a vše funkční. To byl moment, kdy jsem v jejích očích viděl, že se něco zlomilo.
Možná si uvědomili, že mít šikovné ruce není na škodu. Možná viděli, že se se Jarmilkou na sebe usmíváme a jsme spolu rádi. Možná se dostali z jejich pohledu do neřešitelné situace a moje pomoc pro ně znamenala víc, než si umím představit. Nevím. Ale na naší svatbě nám popřáli mnoho štěstí a tchán dokonce ve své řeči pronesl, že je rád, že jsem obohatil jejich rodinu o manuálně zručného člověka. A myslel to upřímně. Jelikož jsem pochopil, že v jejich rodině si stěží zvládnou vyměnit žárovku a na vše ostatní si volají hodinového manžela. Takže jsme asi udělali dohodu beze slov. Já jim pomáhám s tím, co potřebují a oni se se mnou baví o normálních věcech. A to beru. Za šest měsíců se nám narodí syn a vím, že to bude to pojítko, které smaže veškeré rozdíly.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.