
Ivana je s malým synem na rodičovské dovolené. Jenže místo klidu a radosti z mateřství čelí tlaku. Od manžela slýchá, že toho moc nedělá a jen si užívá pohodičku. Aby mu dokázala, že to není pravda, našla si brigády. Jenže péče o dítě, domácnost a práce ji naprosto vyčerpávají. Když ji po delší době navštívila maminka, nevěřila vlastním očím…
Rodičovská dovolená. Zajímalo by mě, kdo tenhle nesmyslný název vymyslel. O dlouhém a bezstarostném odpočinku opravdu nemůže být řeč. Od rána do večera jedete naplno, protože dítě vás každou chvíli potřebuje, a k tomu musíte zvládat spoustu dalších věcí. Jenže můj manžel patří k těm, co to tak nevidí.
Manželovy výčitky mě vyburcovaly k činu
Náš syn je od narození ďáblík. Dlouhému spánku nikdy moc nedal, a já se tak musela smířit s tím, že i mně musí stačit pár hodin odpočinku. Každá maminka, která to zažila, ví, jak je to někdy náročné. Filípek také jaksi nezapadá do tabulek. Začal lézt mnohem dříve a první krůčky jsme oslavovali už před prvním rokem. Vlastně za ním pořád lítám a bojím se, kam zas vyleze a odkud zas spadne. Když jdeme na procházku, moc se mu v kočárku nelíbí, takže ho pro změnu honím tam.
„No jo, ty jsi doma, tak máš pohodičku. Dáš si kafíčko, jdeš s malým na procházku… Já makám, zatímco ty odpočíváš,“ rýpnul si manžel s úsměvem, když jsem si postěžovala, že jsem unavená. Jenže mně to vtipné rozhodně nepřišlo.
Napřed jsem to přešla. Ale když se k tomu přidaly i jeho výčitky na naši zhoršenou finanční situaci, rozhodla jsem se s tím něco udělat. Nechtěla jsem být v jeho očích líná matka, co je závislá na jeho výplatě.
Jsem z toho kolotoče vyčerpaná
Našla jsem si bezva přivýdělek. Je to administrativní práce na počítači. Většinu jí zvládnu, když malý spí. A pak mi kamarádka nabídla, že bych mohla dvakrát týdně chodit uklízet do jedné kanceláře. Takže jen co dorazí manžel domů, předám mu malého a jdu makat. Nezdá se to, ale je to fakt fyzicky náročné. Často se vracím úplně hotová a padám do postele. A modlím se, aby Filípek spal co nejdéle.
Jsem tedy sice hrdá a užitečná, ale cítím se naprosto vyčerpaná. Dopoledne běhám kolem malého, po obědě, když spí, sedím u počítače. Večer uklízím doma nebo v kanceláři. Manžel mě sice občas pochválí, ale pořád má připomínky. „V lednici nic není, co budeme mít večeři?“ nebo „Zase nemám vyžehlenou košili.“ Mám pocit, že se z toho kolotoče zblázním...
Maminka mě skoro nepoznala
Když minulý týden přijela po delší době moje maminka, těšila jsem se, že si konečně trochu oddechnu. Máma bydlí bohužel dvě stě kilometrů daleko, takže se vídáme málo a pravidelné hlídání není reálné. Když mě uviděla, zůstala stát ve dveřích jako opařená.
„Ivi… proboha, co se s tebou stalo? Jsi bledá, zhubla jsi…,“ řekla se starostí v očích.
Tak jsme si spolu sedly a všechno jsem jí řekla. O práci, úklidu, tlaku od manžela. O tom, jak se snažím, aby si nemyslel, že jen sedím doma a užívám si tříletou a bezstarostnou dovolenou.
Maminka se na mě podívala a řekla věty, které mě probraly: „Není tvoje povinnost dokazovat někomu svou hodnotu tím, že se zničíš. Promluv si s ním. Filípek potřebuje zdravou a veselou maminku, ne trosku!“
Vím, že má pravdu. Jako vždycky. Poslední dobou jsem vyždímaní jak ten hadr, nosím v sobě jen vztek a smutek. A občas to syn odnáší. Nehodlám se úplně zničit, a tak si musím s manželem opravdu vážně promluvit. Snad to pochopí a změní přístup.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.