
Jana začala psát anonymně blog na internetu, aby si ulevila od problémů v manželství. Sdílela své pocity, radosti, ale i hádky. Jednoho dne zjistila, že si její manžel čte každý příspěvek...
I když jsem vdaná, cítila jsem se často osamělá a nepochopená. Můj manžel Martin byl sice milý, ale někdy mi připadalo, že mě neposlouchá. Když jsem se mu svěřila, co mě trápí, často jen mávl rukou a odešel.
Neměla jsem se komu svěřit, a tak jsem si založila anonymní blog. „Dneska jsme se zase pohádali. Nechápu, že on nevidí, jak moc našemu vztahu ubližuje jeho lhostejnost,“ sdílela jsem jednoho večera. Lidé mi psali komentáře a podporovali mě.
Zastavilo se mi srdce
Neuváděla jsem nikdy jména, ale kdo mě znal, mohl si snadno domyslet, o kom píšu. Neřešila jsem to. Až do chvíle, kdy se všechno změnilo.
Přišla jsem domů, Martin seděl u stolu s telefonem v ruce a tvářil se vážně: „Jano, potřebuju si s tebou promluvit.“ Sedla jsem si k němu a zeptala se, co se děje. Zhluboka se nadechl a prohlásil: „Čtu tvůj blog.“
Jeho reakce mě překvapila
„Jak dlouho to čteš?“ vysoukala jsem ze sebe. „Asi měsíc,“ odpověděl. „Nejdřív jsem narazil na jeden příspěvek, ale četl jsem dál.“
Očekávala jsem, že začne křičet a bude mi vyčítat, že ho veřejně ponižuju. Ale on jen smutně koukal. „Netušil jsem, že se cítíš takhle,“ prohlásil. „Myslel jsem si, že jsme v pohodě. Ale evidentně nejsme.“
Byla jsem v šoku. Čekala jsem všechno, ale vůbec ne jeho pochopení.
Našli jsme společnou řeč
Ten večer jsme spolu dlouho seděli a po dlouhé době jsme o nás mluvili. Otevřeně a bez servítek.
„Škoda, že si mi to neřekla dřív,“ pronesl Martin. „Já jsem chtěla, ale ty jsi mě neposlouchal,“ odpověděla jsem.
Zjistila jsem, že máme čas naše manželství zachránit. Tentokrát ne anonymně, ale spolu.
Další příběhy ze života →