
Jana miluje nakupování, a tak jí výrazně nevadilo, že musela kupovat oblečení i pro manžela Mirka. Ten nakupování přímo nesnáší a libuje si v opraném a vytahaném oblečení. Jana tomu předcházela a plnila manželovy skříně novým moderním oblečením. Jenže věk člověk neoklame a Jana už nezvládá vysilující vracení nevhodného oblečení a výměny za jiné.
Mirek byl v mládí neskutečný fešák. Vysoký, štíhlý, tmavovlasý a ke všemu vtipný. Byli jsme mladí, a tak jsme vše zvládali bez únavy. I té psychické, když se nad naším manželstvím objevily mraky.
Moje vášeň měla zelenou a všem to vyhovovalo
Každý máme nějakou slabost nebo špatnou vlastnost. Mojí slabostí bylo nakupování oblečení. Jak jsem měla nějakou kačku navíc, okamžitě jsem byla v obchodě a vybírala nějaký nový kousek do skříně. Ráda jsem se moderně oblékala. Měla jsem přesně zmapované, kde se co zajímavého objevilo na trhu. Ale byl socialismus, takže spíše než o módní kousky se jednalo o praktické nudné kousky. Občas jsem vyjela do východního Německa a to jsem potom honila módu. Mou zálibu v nakupování podporoval můj manžel Mirek, který nakupování doslova nesnášel.
Mirek měl hezkou štíhlou postavu. Co jsem koupila, to mu sedlo. Já byla spokojená, že manžel chodí hezky oblečený a on byl nadšený, že nemusí do obchodu. Jenže to bylo před čtyřiceti lety. Posledních deset let jsem unavená. Nejen psychicky, ale i fyzicky. Táhne mi na sedmdesátku a ač jsem stále relativně v mezích možností vitální, už to není co bývalo. Čilá jsem jen část dne a pak se dostaví únava. To jsem schopná jen luštit křížovky nebo koukat na televizi. Mirek je na tom výrazně zdravotně hůř než já, a tak odpočívá většinu dne.
Chci udržet rodinný standard, ale je to těžké
Mirek nejraději nosí pohodlné oblečení. Tepláky, vytahaná trička a mikiny. Když jedeme do obchodu nakoupit jídlo, jel by klidně v teplákách. „Mirku, to už přeháníš. Koukej se převléknout. Ve skříni máš pěkné džíny. A vezmi si tu koženou bundu. Ať se za tebe nemusím stydět,“ skoro pokaždé vedeme stejnou debatu. Mirek se převlékne, naštěstí. Manžel tak strašně moc zlenivěl v důchodu, že se nestačím divit. Jen leží u televize nebo chodí na procházky se psem do lesa v montérkách. Když vyrážíme do města, musím se o něj starat jako o malé děcko.
A to nemluvím o tom, že veškeré oblečení mu kupuji. Neskutečně mě to vysiluje, jelikož Mirkovi se změnila postava. Už to není štíhlý muž. Má pořádné břicho a celkově zesílil. Takže se mi často stává, že když si doma oblečení manžel zkusí, je mu malé nebo mu nesedí. A to pro mě znamená jediné. Druhý den vyrazit do města a vyměnit velikost. Poslední dobou chodím měnit velikost osmkrát z deseti nákupů. Ale podstupuji to, chci mít vedle sebe hezkého muže. Upraveného. Aby náš sousedi nepomluvili.
Je to nerudný starý dědek
S věkem se z Mirka stal nerudný dědek. Když mu z města donesu zakoupené oblečení, často na mě nepříjemně spustí: „Co to zase táhneš? Já nic nepotřebuji. Všechno mám. Na co mám mít tři zimní bundy? Ty kalhoty si ani nezkusím a dojdi je vrátit. Ve skříni mi visí minimálně patery, co jsem ještě neměl na sobě.“ A tato situace mě vytrestala. Donesla jsem totiž Mirkovi zimní zateplené kalhoty, které stály dva tisíce. Chtěla jsem, aby je měl na procházky se psem. A ten je odmítl. Nepotřebuje je.
Takže jsem šla druhý den do obchodu a musela jsem tam vybrat jiné zboží ve stejné hodnotě. Byla jsem tam snad dvě hodiny. V obchodě měli totiž velké slevy a měli dost přebraný sortiment. Napadlo mě, že tedy koupím manželovi boty. Ty se vždycky hodí. Jenže neměli jeho velikost. Byla jsem nucená nakoupit osm triček s krátkým rukávem. To Mirkovi vůbec nemůžu říct. To by nadával. Uznávám, že se mi to teď vymstilo. Ale kdyby si Mirek se mnou jel oblečení do obchodu zkusit, nevznikl by žádný problém. Pro dobrotu na žebrotu. Starám se a ještě je manžel nevděčný.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.