Jaroslav (25): Tátu jsem celý život nenáviděl, protože nás podle mámy opustil před mým narozením. Pak jsem se s ním setkal na hřbitově

Tátu mi do života vrátila podivná náhoda. Bylo pro mě složité po všech těch letech vzít na vědomí jeho existenci, zejména formu existence. Ale hned vám to vysvětlím.

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (28): Když se ocitnu v nebezpečí, uslyším varovný hlas svojí babičky. Jsem ráda, že mě hlídá i po smrti

Otce jsem nikdy nepoznal

Spousta lidí vám řekne, že dnes prakticky každý vyrůstá v nekompletní rodině nebo má ve svém okolí někoho, kdo tak žije. A prý je to normální. Takže paráda, ne? Já to tak neměl. Vyrůstal jsem se směsicí vzteku a studu.

Vztek jsem měl na tátu, protože mi máma řekla, že nás opustil před mým narozením. Nechápu, proč na mě nepočkal, to nikdy nechtěl mít syna? Stud jsem cítil kvůli tomu, že jsem vyrůstal jen s mámou. V každé učebnici byla kompletní rodina, ale já se vracel domů k mámě. Styděl jsem se, že nemůžu zajít s tátou na fotbal. Já bych snad zvládl i víkend na rybách, jen abych měl tátu.

Ten se ale nikdy neukázal. A máma ani žádného chlapa nehledala. Vždy říkala, že je nám spolu dobře, tak proč do toho zatahovat ještě někoho cizího...

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (72): Rok po manželově smrti jsem zažila zvláštní setkání se zatoulaným psem. Jsem si jistá, že to byl Václav

Zjistil jsem pravdu o tátovi

Na střední škole představovala návštěva lékaře báječnou příležitost, jak se ulít z vyučování a ještě na to mít papír. Takže když jsem po osmnáctinách dostal pozvánku na preventivní vyšetření, domluvil jsem si to na pátek, abych si prodloužil víkend.

Ani jsem nevěděl, že už mám jiného lékaře, protože ten starý odešel do důchodu. Tak jsem si tam sedl, zakrýval si jedno oko, pak druhé, zhluboka dýchal a já nevím co ještě. Najednou se mě lékař zeptal, jestli nemám nějaké zdravotní potíže. Nic mi nebylo, vždyť jsem mladý kluk.

Koukal do papírů a začal se bavit se sestrou, že by mě měl poslat na vyšetření kvůli rakovině. "Pokud vím, nikdo v rodině nic nemá. I máma je zdravá," namítl jsem. "Vaše maminka možná ano, ale otec nebyl," řekl lékař nevzrušeně. Vyskočil jsem ze židle a lékař se sestrou se na mě překvapeně podívali.

Mohlo by Vás zajímat:

Antonín (78): Chtěl jsem si 10 let po smrti manželky vyjít se sousedkou. Nebožka ovšem byla proti

S tátou jsem se setkal až na hřbitově

Ani nevím, jak jsem tehdy přišel domů. Svalil jsem se na gauč a uvažoval nad tím, co jsem se dozvěděl. Celý svůj život jsem tátu nenáviděl za to, že nás opustil. Ale on v tom byl nevinně. Zemřel krátce před mým narozením. Když přišla máma, řekl jsem jí, co jsem se dozvěděl. S pláčem se mi omlouvala za tu lež, ale mě víc zajímalo, kde je tátův hrob.

Ještě ten den jsem šel na hřbitov. Byl to on, hned jsem ho poznal podle fotografií, které si máma nechávala. Pak na mě dolehlo, že odešel bez toho, abychom se potkali. A já mu pak křivdil. Rozbrečel jsem jsem se a potichu se mu omluvil.

Najednou jsem cítil, že mě někdo drží za rameno. Viděl jsem rozmazaně, ale opravdu vedle mě někdo stál. Byl to táta! "Tím se netrap, synku. Máš celý život před sebou, tak to využij. A já se budu dívat, jestli mě poslechneš," usmál se a byl pryč. Musel jsem si sednout, protože mě to pořádně šokovalo. Od té doby chodím k jeho hrobu každý den a v duchu mu vykládám všechno, co mě napadne. A někdy se mi zdá, že je tam se mnou...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (29): Matka se se mnou po smrti pokouší spojit. Doufám, že v sobě najdu sílu jí odpustit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.