Jindra (27): V pokoji spolubydlícího to zvláštně páchlo. Když jsem se mu podíval pod postel, objevil jsem jeho šílené tajemství

Když jsem si s Matějem domlouval společné bydlení, působil jako normální kluk. Introvert, trochu uzavřený, ale fajn. Po pár měsících jsme si na sebe celkem zvykli – každý si žil po svém, občas jsme pokecali, ale jinak jsme si nechávali prostor. Všechno fungovalo, až na jednu věc: Matěj měl čím dál tím zvláštnější vztah k úklidu.

Mohlo by Vás zajímat:

Darina (24): Můj bývalý spolubydlící byl nesnesitelný extrovert, ale covidové lockdowny z nás udělali nejlepší přátele

Jeho pokoj byl uklizený, ale ne v pořádku

Nešlo o to, že by byl bordelář, spíš měl pokoj až nepřirozeně „na oko“ uklizený. Když jsem ho náhodou zastihl uklízet, byl u toho nervózní, jakoby se bál, že něco najdu. Nejdivnější mi to přišlo v jeho pokoji – nikdy mě tam moc nepouštěl a dveře měl skoro pořád zavřené. Když jsem mu jednou donesl poštu a letmo nakoukl dovnitř, bylo tam načančáno jak v hotelu, ale něco mi na tom nesedělo. Jako kdyby tam byl takový ten neviditelný nános nepohody.

Začalo mi docházet, že z jeho pokoje občas vychází podivný pach. Ne silný, spíš takové slabé zašlé zatuchlo-smradlavé aroma, co přichází a mizí podle toho, jak fouká. Nechtěl jsem být za paranoidního spolubydlícího, tak jsem to hodil za hlavu. Jenže zápach postupně sílil a začalo mi to lézt na nervy. Připisoval jsem to tomu, že si tam možná někde nechává špinavé nádobí nebo koš.

Jednou, když byl Matěj na víkend pryč, jsem to nevydržel. Zápach byl tak silný, že jsem si říkal, jestli mu třeba něco někde nehnije. Opatrně jsem otevřel dveře a naskytl se mi výhled na perfektně srovnaný pokoj. Žádný nepořádek, žádné špinavé talíře. Jenže když jsem přišel blíž k posteli, ten smrad mě doslova udeřil do nosu.

Mohlo by Vás zajímat:

Nela (33): Návštěva u starší sestry je za trest. Má doma takový nepořádek, že se štítím pít ze skleničky

Pod jeho postelí jsem našel tajemství

Klekl jsem si a podíval se pod postel. Byly tam desítky igelitových sáčků, plastových krabiček a kelímků. Polovina byla rozpadlá a tekl z nich podivný mazlavý hnus. Viděl jsem zbytky jídla, které musely být staré měsíce – vyschlé kusy pizzy, shnilé ovoce, obaly od fastfoodu, napůl rozteklé sladkosti. Smrad šel z toho všeho.

První, co mě napadlo, bylo, že Matěj musí mít nějaký problém s hygienou nebo je možná líný to vyhazovat. Ale bylo toho tolik, že to už nešlo svést na lenost. Bylo to zorganizované. Všechno to bylo pečlivě naskládané ve vzoru, jako by tam každý sáček a kelímek měl své místo. To mi začalo vrtat hlavou ještě víc.

Když jsem se s Matějem po víkendu potkal, omluvil jsem se mu a řekl mu, že jsem v jeho pokoji byl. Viděl jsem mu v očích paniku, ale taky něco jako stud. Pak se mi ale svěřil. „Roky mám problémy s přejídáním, zvlášť když jsem ve stresu.“ Každý výpadek pak kompenzoval tím, že všechny „důkazy“ schoval. Nikdy by mě nenapadlo, že odpadky pod postelí můžou být spíš projevem vnitřního boje než obyčejného bordelářství.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (48): Dlouhé měsíce jsme se sousedy řešili zápach v jednom bytě. To, co ho způsobilo, nás vyděsilo všechny