Jindřich (58): S nelibostí sleduji, jak opadá dceřin zájem o psa. Dává mi ho na hlídání čím dál častěji

Jsem vdovec osm let. Už jsem se oklepal z nejhoršího a zase začínám chodit do společnosti a trochu sportovat. Nicméně prožité mě změnilo. Už v sobě nemám tu lehkost bytí. Veselá povaha je nenávratně pryč.

Mohlo by Vás zajímat:

Elena (51): Můj pes už má zase klíšťata a já obavy. Nerada vzpomínám na rok, kdy jsem měla boreliózu

Bolavé roky mám naštěstí za sebou

Manželka měla tragickou dopravní nehodu. Na místě byla mrtvá. Byl jsem tenkrát doslova v šoku. Děti už s námi tenkrát nežily. Čerstvě se pokoušely žít dospělácký život. Se svými prvními vážnými láskami si pronajaly byt. Syn se odstěhoval na druhý konec republiky. Dcera bydlela v nedalekém městě. Tragédie ukázala sílu naší rodiny. Obě děti se nabídly, že budou bydlet zase doma, ale odmítl jsem. Asi týden jsme všichni zůstali doma a museli si odžít tu největší bolest. A potom jsme se každý po svém snažili se ztrátou vypořádat.

Dcera si koupila psa. Vymlouval jsem jí to. Ale nedala si říct. Měla nutkavou potřebu zaplnit díru ve svém srdci a rozhodla se, že dá lásku chlupatému mazlíčkovi. „Eliško, to není dobrý nápad. Hele, když jsem byl mladší, taky jsem uvažoval nad psem. Ale sportoval jsem, jezdil na kole a byl aktivní. Ten pes by byl chudák. Nevěnoval bych se mu. A i vy jste aktivní. Ty máš ráda koncerty, hodně chodíte po horách. Jak to budete se psem dělat?“ snažil jsem se dceři nastínit situaci.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (31): Po babiččině smrti se můj pes změnil. Z toho, co dělá, nemám dobrý pocit

Domácí mazlíček je jí občas na obtíž

Dva roky se Eliška ve svém psovi viděla. Třikrát denně s ním chodila na procházky, omezila společenské akce, a když jeli s partnerem na dovolenou, pokaždé s sebou táhli i psa. Dnes je Tedíkovi necelých osm let. Vnímám, jak dcery zájem o venčení svého čtyřnohého miláčka opadl. Procházky už nejsou tak dlouhé a pes je často doma sám. Osm let je dlouhá doba. Z dívky, co stála na prahu dospělého života je skoro třicetiletá žena. Přemýšlí o založení rodiny a pes jí začíná být v jejích aktivitách překážkou.

„Tati, chtěli bychom jet na Madeiru. Na dva týdny a prochodit tam levády. Jenže Tedík s námi nemůže. Mohl by být u tebe? Má tě rád. Nerada bych ho dávala do psího hotelu,“ požádala mě dcera. Souhlasil jsem, ale neodpustil jsem si poznámku o tom, že jsem to říkal. V současné době už aktivně na celodenní výlety na kole nejezdím, a tak jsem docela přítomnost psa uvítal. A ty dva týdny jsem si vážně užili. Začal jsem s ním pravidelně chodit a prospělo mi to. Tedík je hodný a v bytě se adaptoval rychle. Dokonce nic v době mé nepřítomnosti nezničil.

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (44): Jsem bezradná. Přítelův pes nám neustále kazí intimní chvilky

Hlídání psa se stalo pravidlem

Dcera byla po návratu z dovolené nadšená, že si Tedík v novém prostředí nestresoval. Jenže toho začala patřičně využívat. Hlídal jsem Tedíka stále častěji. Tu na celý víkend. Tu na dva dny v týdnu a poslední dobou ho mám třeba i týden v kuse. Hlavně, když mám dovolenou. Zcela zřetelně vidím, jak se dcera Tedíka záměrně zbavuje. Možná mě nenápadně připravuje na to, že ho mít u sebe neustále.

Mám takový dojem, že dcera už se svého psa nabažila. Pomohl jí v těžké době a už se jí nehodí do životní etapy, ve které se nachází. Možná chtějí s partnerem před založením rodiny trochu cestovat po světě. A možná, že bych jí to měl umožnit. Psa jsem opravdu nechtěl. Ale Tedík je pro mně příjemná změna v mém osamělém životě. A tak pravděpodobně budu souhlasit s tím, že bude Tedík u mě. Ale přesně došlo na moje slova. Pořízení psa si musí každý dobře zvážit. Je to dlouhodobý závazek.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (63): Maminčin pes se nedokázal smířit s její smrtí. Pak se nám narodila druhá vnučka a stalo se něco zvláštního