Jiřina (33): Na škole jsem byla odpůrce přezouvání. Všechny zážitky se mi vrátily, když jsem otevřela dceřinu žákovskou

Mám chytrou a schopnou dceru. Ovšem i přes všechna pozitiva je Linda prokazatelně moje. Kromě fyzických rysů totiž odráží i některé mé vlastnosti a názory. Zda jsou pozitivní a správné, je věc k diskusi, ale některé z nich jí toleruji. Například časté nošení poznámek za vzdor vůči přezouvání se ve škole. Otevřu totiž žákovskou a jako bych viděla sebe v devadesátkovém školství.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslav (36): Vychovatelka ve školce byla neuvěřitelná tyranka. Dnes je z ní stejně zlá a zapšklá stařena

Dcera dostává poznámky za nepřezouvání

Linda je milá holka, ale „přezůvkový“ systém, který v našich zeměpisných šířkách panuje již desítky let, prostě nepochopila. „Mami, proč se mám přezouvat, když to učitelé nedělají?“ zeptala se jednou při snídani a jindy zase ťala do živého u otce: „Tati, proč si nemůžeme přezůvky nechávat ve škole a musíme je pořád nosit sem a tam?“

S Ivošem jsme jí sice vše náležitě vysvětlili, zejména okolnost, že jde primárně o hygienické důvody, ale já se na ni přesto nezlobím. Vždyť ty otázky jsou vlastně na místě. Navíc jsem v jejím věku nebyla jiná…

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (38): Zažil jsem úlet na jednu noc. Tu ženu jsem pak potkal na třídní schůzce, je to učitelka mého syna

Nechápe, proč si musí nosit přezůvky domů

Kdy přesně jsem začala nesnášet přezouvání? Už brzy po nástupu do první třídy. Devadesátá léta byla tenkrát na vrcholu a maminka mi k aktovce přivazovala ještě pestrobarevný pytlík s bačkorami a krabičku se svačinou. Připadala jsem si, jako bych měla na zádech horolezeckou výstroj a nechápala, proč s tím vším musím chodit do školy, situované pár metrů od bydliště.

Zatímco ona šla do práce jen s kabelkou v ruce, já se pod tíhou aktovky, vybavené jako na výpravu do Bermudského trojúhelníku, skoro ztrácela. „Mami, a proč ty nenosíš každý den do práce boty na přezutí a tolik knih?“ udeřila jsem na ni. Maminka nevěděla, jak odpovědět. V zimě se v práci z kozaček ráda přezula, zrovna tak během roku z nepohodlných lodiček, jenže vtip byl, že ona si ty přezůvky nechávala v kanceláři. Já takový luxus neměla.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (36): Můj učitel na střední byl známý chlípník. Šokovalo mě, že se k holkám chová stejně i dnes

Svačinka s odérem zapařených nohou

Dnes už jako matka stále kroutím hlavou nad tím, proč si děti nemohou přezůvky jednoduše nechávat přes noc v šatnách na zemi, když už některé školy nemají na skříňky. Co by to komu udělalo? Jenže ne. Alespoň naše Linda musí s náhradními botami neustále cestovat a já mám vztek.

Předpisy vyžadují hygienu zcela správně, jenže to, co provádí mnozí vynalézaví žáci, otrávení neustálým přenášením, nemá s čistotou nic společného. Děti se totiž nemění, takže stejně jako za nás tahá přezůvky většina žáků s sebou i dnes, nikoliv mimo batoh v tašce, ale přímo v něm, volně hozené mezi učením a ještě „lépe“ u svačiny. Podobných „svačinových zážitků“ jsem viděla coby holka na stovky a mohu potvrdit, že nad umaštěnými chleby s paštikou, které načichly smradem z přezůvek a naopak, se mi vždy zvedal žaludek.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (26): Táta mi připravil pořádný šok. Nabrknul si učitelku, se kterou jsem byla na kordy

Ani na střední se situace nezlepšila

Nosit náhradní obuv mě zkrátka vždy rozčilovalo, proto, jak jsem mohla, přezůvky jsem „omylem“ zapomněla. Někdy mi to prošlo, jindy má žákovská skončila s poznámkou. V devítce jsem se proto těšila na střední. Doufala jsem v „kulturní“ prostředí. Jenže omyl! Škola, na kterou jsem nastoupila, byla budovou z bývalé továrny a čistotou neoplývala.

I uklízečky šlo potkat sporadicky, takže si učitelé okolo kabinetů uklízeli sami. Přesto povinnost přezouvání byla dána. Den co den stál místní školník jako stráž u dveří a přezutí ostřížím zrakem kontroloval. Kdo se nepřezul, dostal nařízení chodit bos! Jenže vynalézaví studenti systém prokoukli a nakonec se zouvali pouze na oko před školníkem. Jakmile vylezli do prvního patra, boty byly zpět na nohou.

Mohlo by Vás zajímat:

David (45): V domově důchodců jsem narazil na mou učitelku ze školky. Dodnes si pamatuji, jak mě s chutí šikanovala

Uvažujeme, že kvůli bačkorám změníme školu

Teprve, když jsem přešla na vysokou, zalil mě pocit radosti a štěstí. Povinnost přezouvání tu neexistovala a paradoxně zde bylo mnohem čistěji než na všech mých bývalých školách dohromady. Připadala jsem si jako v jiném světě a vychutnávala si pocit, že už konečně mohu chodit jako člověk a nemusím po městě cestovat s náhradními botami v tašce či se stresovat, že dostanu poznámku za nepřezutí.

Jenže uběhlo několik let a všechny „přezouvací zážitky“ se mi s příchodem dcery do školy připomněly. S manželem proto zvažujeme, zda Lindu nepřeřadíme jinam, a sice na takovou školu, kde mají žáci vlastní skříňky nebo alespoň základní prostor pro zanechávání nejnutnějších věcí ve škole.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ludmila (56): Syn si vzal za ženu učitelku češtiny. Skoro se před ní bojím mluvit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.