Jiřina (43): Dlouho jsem se vyhýbala mužům. Když mě jeden konečně okouzlil, přebrala mi ho dcera

Rozhodně nemůžu říct, že by mě život hýčkal. Po rozpadu manželství byla jedinou radostí mého života moje dcera Miluška. Máma mě neustále přesvědčovala, abych si našla nového partnera. Nechápala, že to, že mě manžel opustil kvůli mladší a hezčí ženě, mi vzalo veškerou chuť začínat nový vztah...

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (55): Dcera se chtěla vrátit domů na pár dní, ale už u mě zůstala. Cítím, že je za tím víc než jen ztráta práce

Vyhýbala jsem se vztahům s muži

Moje dcera dospívala a jednoho dne mi došlo, že mě brzy opustí a začne žít svůj vlastní život. A já zůstanu sama. To mě přimělo zamyslet se nad maminčinými radami. Nevrhla jsem se hned do hledání partnera, ale můj postoj k mužům už nebyl tak negativní jako dřív.

Ačkoli se nepovažuji za oslnivou krásku, dbám o svůj vzhled. Pravidelné návštěvy u kadeřníka a kosmetičky se vyplatily. Brzy se objevil muž, který si mě všiml.

Naše první setkání proběhlo na pracovní konferenci. Ota na mě okamžitě udělal dobrý dojem. Byl zdvořilý a kultivovaný. V mém věku už nevěřím na lásku na první pohled, ale naše setkání bych tak asi mohla nazvat. Nevídali jsme se pravidelně, ale pokaždé, když jsme se setkali, měli jsme si o čem povídat a já se v jeho přítomnosti cítila dobře.

Naše životy byly v něčem stejné. Ota měl za sebou nevydařený vztah, partnerka ho opustila kvůli milenci, což ho na nějakou dobu odradilo od randění. Byla jsem ráda, že na nic netlačil a nechával náš vztah plynout pomalu.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (45): Dcera otěhotněla ve dvaceti a chce, abych šla na mateřskou dovolenou. Vím, že to bude nad mé síly

Něco se změnilo

Po asi půl roce randění jsem se rozhodla, že je čas představit Otu Milušce. Do té doby jsme se scházeli výhradně venku nebo u něj. Nebudu lhát, měla jsem z toho obavy. O Otovi jsem jí už vyprávěla, ale vždy jsem ho prezentovala jen jako někoho, s kým zajdu občas na kávu, ne jako potenciálního životního partnera.

Ani na okamžik mě nenapadlo, že by mohla Otu odmítnout, ale také jsem netušila, že si padnou do oka. Když jsem o tom později přemýšlela, uvědomila jsem si, že jejich vzájemná náklonnost byla zřejmá už od prvního setkání. Asi jsem byla slepá k těmto signálům, nebo jsem je možná podvědomě nechtěla vidět.

Po tom společném obědě se můj vztah s Otou změnil. Do té doby měl na mě vždycky čas, poté si však začal vymýšlet výmluvy, proč se nemůžeme sejít. Nepřikládala jsem tomu velkou váhu, myslela jsem, že má spoustu práce. A to byla chyba.

Na konci léta se blížily mé narozeniny, a tak jsem se rozhodla uspořádat malou oslavu pro pár přátel. Samozřejmě jsem pozvala i Otu, ale těsně před oslavou mi zavolal, že kvůli nečekaným okolnostem nepřijde. Mrzelo mě, že nedorazí. Poté mi zavolala i Malvína, že musí s něčím pomoci kamarádce a na oslavu přijde později. Zatímco jsem chystala doma výzdobu, do očí se mi draly slzy...

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (55): Myslela jsem, že budu babičkou, místo toho dcera odešla od manžela za ženou. Nedokážu to přijmout

Dcera mi přebrala přítele

Pár dní po této nepovedené oslavě za mnou přišla Malvína a rovnou mi řekla, že odjíždí. Měla své vlastní peníze a navíc něco dostala od babičky za maturitu. Myslela jsem si, že plánuje jen krátkou dovolenou. Jenže se ukázalo, že se stěhuje k Otovi.

Vůbec jsem nevěděla, co na to říct. Jen jsem seděla a koukala, jak se balí. A pak byla najednou pryč.

Doufala jsem, že jejich vztah nevydrží dlouho, přeci jenom mezi nimi byl velký věkový rozdíl. Ale stal se opak. Miluška studuje na vysoké a žije s Otou.

Setkáváme se jen zřídka, což je možná dobře. Zatím jsem se s tím nesmířila. Stejně tak nedokážu zapomenout na jejich svatbu. Během obřadu mi hlavou stále běžela myšlenka: "Vedle něj jsem měla stát já, ne ona..."

Přesto vůči nim necítím zášť. Možná to tak osud chtěl...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (45): Dcera s námi už od třinácti let nemluví. Je prakticky dva roky zavřená ve svém pokoji

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.